Extáze v Roxy a věci s tím spojené

Extáze svaté Terezy patří mezi nejznámější české kapely devadesátých let. Považte, komu se podařilo dostat se do top 10 britského radio one? Z našich luhů a hájů nikomu, krom EOST, samozřejmě.

Počátek devadesátých let byl hudebně vůbec docela divoký, na severozápadě USA frčela vlna grunge, která v sobě spojovala kytarové běsnění Aerosmith a Black Sabbath s příjemnými melodiemi Beatles. Trochu nahlas, trochu potichu, atd... V Evropě se o slovo hlásí různé rave party a povstávají "electro gods" typu Leftfield a Prodigy. Trochu stranou všeho toho humbuku vzniká i další proud, který kdosi kdysi poměrně výstižně nazval "shoegaze" (kdo umíte aspoň trochu anglicky, tak jistě porozumíte vzniku toho slova). S trochou fantazie by tento styl šlo zařadit do obsáhlé škatulky s příznačným - avšak naprosto nic neřešícím - názvem "alternativní rock". Kapely jako byly např. Cocteau Twins, ale hlavně skvělí My Bloody Valentine a Jesus and Mary Chaine (a pochopitelně také Slowdive) dost silně ovlivnily i země bývalého východního bloku, které byly velmi lačné po muzice ze západu. Netrvalo dlouho a tento styl významně zapustil kořeny i v tuzemské produkci. Skupiny jako Toyen, či Sebastians zaznamenaly pozoruhodný úspěch, ale natrvalo se uchytila jen Ecstasy of St. Theresa. Debutové album Susurate mám dodnes v mp3 na mobilu a čas od času si jej pustím.

Poté co skupinu zaregistroval slavný John Peel, tak měla nakročeno ke slušnému úspěchu, nicméně paradoxně právě v době své největší slávy skupina končí a z původní sestavy zůstává jen Jan P. Muchow, jehož album Free D nikterak nenavazuje na předchozí kytarové období. Dlouhou dobu to vypadalo, že se nad Extází zavřela voda, nicméně v roce 1999 přichází jako blesk z čistého nebo možná nejlepší album tohoto projektu vůbec - In Dust 3. Zvuk je opět totálně jiný, o vokály se namísto I. Libowitz stará Kateřina Winterová a spíše než shoegaze a ambient tyto skladby evokují náladu islandské divy Björk. Další desky (Slowthinking, Watching Black) pokračovaly v určeném stylu, který média překřtila na laptop-pop.

Proč tak rozsáhlý úvod?
Inu, Extáze nepatří zrovna mezi skupiny, jež by koncertovaly s železnou pravidelností týden co týden, vzhledem k vytíženosti ústředních aktérů (Winterová - divadlo, popř. film, Muchow - hudba do reklam, tu a tam i skupina Umakart a samozřejmě návštěva fotbalových klání Slavie Praha :-)), jsem tuto středu viděl skupinu poprvé živě. Koncertní podání některých skladeb působilo sice trochu podivně a nezvykle (ono je také těžké podobné skladby předvést při koncertu), nicméně skvělá atmosféra ambientně, post-rockově zabarveného popu (a to je trefný popis!:-)) je přitomná i za použití živých nástrojů. Asi nejvíce podle mého názoru vynikla skladba "Neon" z výše zmiňované desky In Dust 3. Jelikož jsem měl po ruce jisté digitální zařízení, tak jsem neváhal a za vydatné pomoci pana JLC natočil tuto kratičkou vzpomínku. Kvalita je samozřejmě dost mizerná, nicméně s trochou trpělivosti se to poslechnout dá.