Mikve

Mikve znamená v judaismu očistnou koupel (kterou provádí zejména ženy), tématikou této koupele se nechala inspirovat dramatička Hadar Galron a výsledkem se stala hra Mikve, kterou jsem nedávno shlédl na prknem Stavovského divadla.

Shlédnutí to bylo velmi pěkné :-).

 Možná už podle jména lze poznat, že samotná autorka pochází z Izraele. Narodila se sice v Londýně, ale brzy poté se rodina přestěhovala do Svaté země. Pochází z ortodoxní židovské rodiny, ale ona sama se snaží být spíše neortodoxní, což se odráží i na jejích uměleckých počinech. Izraelská veřejnost je přijímá trochu smíšeně, neboť oceňuje jejich nespornou divadelní kvalitu a zahraniční věhlas, nicméně zároveň jsou tyto hry krutým políčkem do tváře tradičního judaismu.

Vyberte si pak....

Hra Mikve nastoluje zásadní otázku postavení ženy v ultraortodoxním židovském světě. Ve hře samotné hrají jen ženy, muži tu jsou zastoupeni pouze hlasem z pásky, který patří nějakému příslušníkovi mravnostní policie, což je taková milá organizace, která mimo jiné má na pravou víru obrátit "neposlušné ženy". Taková neposlušná žena je docela "chucpe", neboť nectí "šiduch", jak se píše v Halace.

Ano, textem hry se prolínají výrazy v jazyce jidiš, kterou většinou nejsou přeloženy do češtiny, což ale zrovna moc nevadí, neboť z kontextu hry se dají jednoduše rozpoznat (např. takové mešuge, to si každý asi přeloží sám, že) a pokud ne, tak před začátkem hry si můžete zakoupit program, ve kterém máte malý slovníček.

Ženské hrdinky si zde zahrály poměrně známé české herečky, například Iva Janžurová dostala roli lázeňské (byť to je pro strážkyni mikve trochu nepřesný výraz, ale čeština asi nic lepšího v jednom slově nemá), což je roztomilá, dobrosrdečná dáma, která ctí víru a Halachu, slovo rabína je pro ni zákonem, a to dokonce i takovým, který jde proti zdravému rozumu. Musím říci, že paní Janžurová se své role zhostila velmi dobře, byť v některých místech hrála pro ni takovým typickým stylem, díky němuž ji lidé v celé naši zemi velmi dobře znají, což lze brát z plus, ale i za mínus. V dalších rolích se představila třeba Jana Boušková, Kateřina Winterová (její postava zpěvačky Miki, jediná neortodoxní, a její dialogy mají pro hru velký význam ve smyslu odlehčení situace a přiblížení komplikovaného ortodoxního judaismu i neinformovanému divákovi), či třeba Taťjana Medvecká.

Nejedná se o komedii, několik vtipů tu sice zazní, ale celkové vyznění této inscenace je víceméně mrazivé, varující. Přináší nám to pohled do ortodoxní skupiny židů ve 21. století, která se řídí pravidly, jež byly víceméně vymyšleny před 2000 lety. Navíc autoři byli muži, muži, pro které je žena často jen majetkem, muži, kteří menstruaci chápou jako cosi nečistého, po čemž by se měla žena obřadně zbavit všeho toho hnusu, muži, kteří svým ženám asi tak docela nerozumí.

Nabízí se otázka, je autorka feministka? Možná, ať nám na to odpoví sama, "...já osobně nesnáším kategorizace. Zužují obzory. Kdybych se definovala jako feministka, byla bych nucena vidě svět specifickým pohledem tak, aby toto označení bylo oprávněné."

Mikve je výborná hra.

Zkuste ji navštívit.