Nejsem zrovna typickým posluchačem rádia, i když se přiznám, že ani asi nevím, jak takový typický posluchač (a v rámci genderové korektnosti - posluchačka a "posluchačče") vypadá. Samozřejmě, rád posluchám Český rozhlas kvůli dobrému informačnímu servisu a vynikajícímu pořadu s názvem Sportžurnál, který mě provází už od dětství (a při vzpomínce na poslouchání přenosu zápasu Slavia - Žilina v roce 2007 dodnes mrazí), rád si poslechnu i Rádio 1 (třeba takové Odvážné palce, což považuji - zejména díky Frantovi Fukovi - za, v tomto směru, nepřekonatelný pořad), nicméně je třeba také si uvědomit, že žijeme v roce 2013 a možnosti jsou prakticky nekonečné. V mobilu mám aplikaci s názvem TuneIn Radio (neplacenou, i když už vážně uvažuji o tom, že si pořídám "pro" verzi), díky které lze poměrně jednoduše poslouchat prakticky všechná světová digitálně vysílající rádia. Aplikace je pochopitelně propojena s programem SoundHound, takže většinou není problém identifikovat "c...
Kniha Temná energie od německé autorky Juli Zeh je výborným dílem. To je prostě fakt, o kterém nehodlám diskutovat. To jen tak na úvod, abychom si ujasnili pravidla hry a hráli fair-play. Žánrově bychom tento román mohli zařadit do kategorie detektivních příběhů. Temná energie je však detektivkou pouze zdánlivě. V zásadě se jedná o knihu, jejíž hlavní devizou je zkoumání dvou postojů k životů, kauzálního (který zastává vědec Oskar) a multi-světové interpretace (kterou zastává vědec Sebastian). Jen tak mimochodem se stane zločin (vražda a také únos) a do příběhu se vloží komisař Schilf a jeho bývalá studentka Rita Skura (krásné jméno, ne?). Právě komisař Schilf mi přijde jako hlavní plus románu a nejlepší postava z knihy vůbec. Má poměrně zvláštní metody, jedná se o jakousi kombinaci inspektora Colomba a agenta FBI Coopera (toho z Twin Peaks). Své případy řeší s dopomocí intuice, a to tak, že se pokouší číst "zdrojový kód světa". Zajímavé. Čtenář od začátku ví, kdo je vrah a v...
Doba, kdy se říkalo, že počítačové hry jsou nezralou zábavou dětí a adolescentů je už dávno pryč. Generace zvané X a Y dospěly a svůj koníček si mnohy přenášejí dále. Spolu s nimi "dospívají" i ony hry. Samozřejmě i dnes se objevují tituly, které jsou hloupé, ploché a člověk nad 20 je snad ani nemůže správně docenit, nicméně výrazně podle mého názoru přibývá těch, které se snaží působit promyšleněji, sofistikovaněji a - omlouvám se za to podivné slovo - dospěleji. A Life is Strange (dále LiS) mezi ně bezesporu patří. Někdo by snad mohl namítnout, že to v podstatě ani není hra. Přiznávám, že ke klasickému hraní tam toho zase tak moc není (několik adventurních hádanek a hledání správné cesty skrze rozvětvené konverzace postav), ale i tak se nebojím LiS označit za hru, a to dokonce za hru velmi podařenou. Svým konceptem trochu připomíná tvorbu Telltale Games (např. The Walking Dead ), tedy komu sedlo toto hraní, tak u LiS bude podle mě dost nadšen... ... přitom celý příběh začín...
Komentáře
Okomentovat