Svařák

Svařené víno je jedním z nejoblíbenějších zimních nápojů. Jeho snad největší předností je nesporná schopnost konzumenta zahřát do té míry, že je schopen na jistou dobu zapomenout na všudypřítomné třeskuté mrazy.

Osobně nepatřím mezi lidi, kteří by svařák nějak často konzumovali, asi za to může negativní zážitek z dětství, kdy loknutí svařáku vyvolalo silné dávicí reakce. Někdy ale není zbytí a člověk si v mrazech musí vypomoci třeba i touto "berličkou". Včera jsme se slečnou I. navštívili hokejové klání na Kladně. K tomuto městu mám velmi vřelý vztah pramenící z obliby právě tamních hokejistů. Jen považte, kolik světových talentů tato "česká Ostrava" už dala tomuto sportu. Současná situace je docela tristní, hra ne zrovna vábivá, takže nebohý promrzlý divák vezme zavděk i trochou toho horkého svařáku ze zkrouceného plastikového hrnečku. Můžeme sice tvrdit, že skvělé svařené víno se dá pořídit na německých předvánočích trzích a že leckteré pražské stánky s kvalitou trochu pokulhávají, ale oproti tomu, co se podává na zimáku na Kladně je snad i ten nejhorší pohárek stále docela dobrý. V první chvíli jsme dokonce nabyli dojmu, že nám tam snaživá paní přimíchala namísto cukru trochu soli.

Abych si ale pořád nestěžoval, svařák svůj účel splnil, prokřehlé tělo se vzpamatovalo a člověk si najednou uvědomil, že i na ten kladenský hokej se dá dívat, neboť hoši nakonec udolali na nájezdy soupeře z Pardubic.

Vzhledem k tomuto efektu si asi začnu kupovat svařák i na zápasech fotbalové Slavie...