Největší z Čechů (2010)

Nová komedie Roberta Sedláčka (Muži v říji) nás přivádí do života filmových tvůrců, kde se jistě pan Sedláček cítí jako ryba ve vodě.

"Ty čteš Katolický týdeník?"

"Jo, jsou to jediné noviny ze kterých nemám depresi."

Režisér (Plesl) neprožívá se svoji Producentkou (Babčáková) zrovna nejšťastnější roky. Všechny jejich projekty jsou Radou (kde zasedá před plakáty nedávných českých filmů i taková persona jako Hřebejk :-)) slušně, leč rezolutně odmítnuty. Zbývá jediná nabídka, natočit dokument pro jeden lokální pivovar o tamních rekordmanech v kuriozitách (ano, jedná se o pojídání párků, sbírání čtyřlístků a jiné roztomilé výstřednosti).

Scéna v lese...

"Co tu děláte?" - směrem k dětem

"My si tu hrajeme na indiány"

"Ale já tady seru!!!!"

Abych byl upřímný, tak musím přiznat, že takřka po celý film jsem se vydržel v kině smát. Humor snímku Největší z Čechů se totiž skvěle trefil do mého vkusu, je cynický a na scéně se odehrává jen tak "jakoby mimochodem". V podstatě se ani nejedná o žádné vtipy a gagy v klasickém slova smyslu, ale o cosi "realisticky ironického", ne zcela nepodobné britskému stylu zábavy. Když si tomu přičteme i to, že ve filmu hrají mnozí moji oblíbení herci, krom Babčákové a Plesla je vynikající postava Marka Taclíka, coby nacionalisticky smýšlejícího pivního potápěče, skvělý je i Igor Chmela, jehož role šíleného stavitele ze slámy Vás svým zaujetím pro jemné nuance svého díla bezesporu pobaví, tak mě to dovede ke tvrzení, že za poslední roky se podle mého názoru jedná o nejpodařenější komedii z našich luhů a hájů.

"Vidíš tamty stromy? Na kterém z nich bys chtěl viset...?"