Pověsti

Včera jsem navštívil výstavu v Národním muzeu s názvem Staré pověsti české. Tato výstava je poměrně zajímavé zpracována, je interaktivní, barvitá a velmi působivá. S prastarými českými pověstmi zpracovanými Jiráskem člověk v podstatě vyrůstá od malička, takže jejich příběhy jsou mu pochopitelně notoricky známy, což znamená, že Vás jen těžko mohou něčím překvapit. Na výstavě se mi nejvíce líbilo to, že Vám na tyto příběhy dá nový pohled (místy ironizující) a Vy tak můžete znovu ocenit krásu těch příběhů navzdory tomu, že velice dobře víte, že s největší pravděpodobností se nikdy nestaly. U pověstí na tom ale zase až tak nezáleží, žijí si svým vlastním životem a ovlivňují život občanů, kteří se hlásí k národu, "jenž povstal z plémě Čechova". Tak trochu mi to připomíná nedávnou přednášku pana Sedláčka (viz minulý článek), kde padla i otázka stran toho, co je skutečné. Skutečné je prý to, co může ovlivnit realitu. To české pověsti do velké míry splňují (vzpomeňte si jen na poutě na Říp, Přemyslovy střevíce, apod.).

Dovolím si tvrdit, že my - Češi - máme ke svým pověstem dost zvláštní vztah. Dosud existují lidé (a soudím, že jich není málo), kteří je nekriticky berou za skutečnost (aspoň většinu z nich), pak je ale také poměrně velká skupina lidí, které pověsti vůbec nezajímají. Je to sice asi jediné světélko z temné historie 8. století na našem současném území, někdy přináší trochu zajímavé rozpor  (např. Čech Přemysl Oráč de facto nebyl Čech, nýbrž Lemuzan, pokud tedy vůbec byl....,) ale světélko značně ošidné, připomínající spíše bludičku poblíž blat. Já osobně se domnívám, že stará česká mytologie (kam ale pochopitelně nemůžeme zařadit celý Jiráskův kánon, neboť některé pověsti se nám objevují až v 16. století) je velmi krásná a zasloužila by si trochu zdravé pozornosti. Kupříkladu si nemohu vzpomenout - krom Trnkova snímku a nedávno Kněžny Libuše (což byl ale hrozný počin) - na nějaké jejich filmové zpracování. Je to celkem škoda, když uvážíte, jak se leckteré mýty mohou stát zajímavé ve filmové podobě (Beowulf, apod.). Zdá se mi, že po dost nekritické fázi v 19. století tak nějak v současnosti moc nevíme, jak s těmi mýty naložit, což je asi docela škoda.