Ahoj, Terezko (Czesc Tereska) 2001

Filmů o dospívání, kde se "cosi" pokazí je poměrně dost. Namátkou mohu zmínit Modyssonovo dílo Lilja 4-ever, či německé Děti ze stanice ZOO. Snímek Ahoj, Terezko je filmem polského režiséra Roberta Glinskiho z roku 2001. Glinski ke zpracování své látky přistoupil velmi zodpovědně, obě hlavní hrdinky si vybral ve výchovných ústavech (a koneckonců ani jejich vlastní občanský život se moc nelišil od toho filmového), ale pěkně popořádku.

Terezka je docela milá dívka, zpívá v kostele, chodí vzorně do školy, nekouří, nepije, sexuálně nežije... Její zázemí ale zrovna ideální není. Matka se sice snaží co to jen jde (domlouvá Terezce vysněnou návrhářskou školu), ale otec je typickým příkladem zkrachovalého člověka, hodně pije, je vyhozen z práce a svoji frustraci přenáší i na zbytek rodiny. Terezka ve škole potkává novou kamarádku Renatu, která ji ukazuje zcela jiný svět...

Režisér Glinski zvolil pro svůj film netradiční černobílý obraz, který mi ale přijde velmi vhodný, neboť tím jen podtrhuje šedivou atmosféru nejmenovaného polského sídliště (pravděpodobně ve Varšavě) a celkovou depresi.

Některé scény jsou velmi působivé, rád bych zmínil třeba tu, kde rodiče dávají Terezce peníze na látku k šití a když si ona dívka jde pro peněženku (či co), tak se radí o tom, zda ji náhodou nedali víc než je třeba. Dost silným zosobněním depresí a zoufalství je i postava vozíčkáře, která na mě osobně v prvních záběrech zapůsobila jako velmi silná postava, nicméně o to víc je ta změna působivější.

Film Ahoj, Terezko jistě právem patří mezi nejvíce oceňované polské snímky posledního desetiletí (např. cena Krzysztofa Kieslowského).