Detektivové

Detektivní žánr je mezi čtenářskou (i filmovou) veřejností velmi oblíben. Jeho fanoušci sice nejsou v moha ohledech tak skalní jako třeba fandové sci-fi (pokud je mi známo), ale často je najdete i v člověku, o němž byste to na první pohled ani netušili.

Sám mezi velké fandy detektivek nepatřím, ale něco jsem z nich přečetl a shlédl, takže si dovolím k tomuto tématu skromný příspěvek.

Asi všichni se shodnou, že krom zápletky je stěžejní postavou právě detektiv(ka), osobně dávám přednost klasičtějšímu ztvárnění (i když i na postavičkách ze švédského Milénia je toho také dost zajímavého). Největší klasikou bývá Sherlock Holmes, ke kterému jsem si ale nikdy cestu nenašel. Vždy mě silně odpuzoval přesnou dedukcí (která je vlastně indukcí) a dojmem, že už od první vteřiny zná odpověď na otázku, "kdo je vrah". Silně nesympatický dojem podtrhává i to, že je to bytost v zásadě velmi chladná, prostá všech emocí a bez zájmu o ženy (a soudím, že snad i o muže). Nic na tom nezmění ani záliba v houslích a pozdější filmové "zlidštění". Takový robot v lidské kůži.

O něco zajímavěji na mě vždy působily postavičky z pera A. Christie. Poirot i slečna Marplová mají neoddiskutovatelný šmrnc a charakter (Poirot se dokonce několikrát zamiluje a je smrtelný - v knize Opona nastane jeho derniéra), nicméně i tak jsem vždy preferoval filmového Columba, což je sice trochu jiný šálek kávy, ale proč ne. Tato komická figurka klábosící o (pro své diváky) nikdy nespatřené manželce je velmi sympatická a divák jí musí chtě nechtě začít vždy fandit, neboť narozdíl od tohoto inspektora zná vraha už od začátku snímku.

Jedničkou mezi detektivy je pro mě ale komander Dalgliesh od P. D. James. Navzdory tomu, že knihu jsem četl jen jednu (Cover Her Face - Zahalte jí tvář), tak ještě i dnes vzpomínám se sentimentální slzou v oku na britské televizní seriály s Marsdenem v hlavní úloze. Jsem samozřejmě velice rád, že ČT se rozhodla je opakovat, byť také jsem musel čelit neodvratnému, tedy že po těch letech mnoho kouzla odvál čas. Přesto si však i po té době divák může vychutnat poklidné tempo konverzačních detektivních inscenací, která jsou v mnoha ohledech protipólem současné detektivní filmové tvorby. Strohý, na předpisy dbající, Dalgliesh (milovník poezie se smutných rodinným osudem) je postava velmi lidská uvěřitelná a samozřejmě skvěle napsaná. Na samotném díle P. D. James (navzdory svému čtenářskému deficitu u této dámy) se dá jistě vyzdvihnout i to, že detektivky nepsala jen pro onu samotnou zápleetku ohledně hledání pachatele, ale vždy se snažila o trochu komplexnější pohled, nástin britské kultury v nějakém uzavřeném místě, kde se střetávají rozdílné názory, dochází k sociálním rozdílům, apod. Snad proto jsou její knihy tak oblíbené.