Piknik na Hanging Rock ( Picnic at Hanging Rock) 1975

Toto poměrně známé dílo režiséra Weira (jehož poslední snímek, Útěk ze Sibiře, můžeme ještě snad i teď zachytit v českých kinech) je pokládáno za pravděpodobně nejlepší australský film všech dob.

Tvrzení těžkého kalibru, co?

Přiznám se, že Weirovy filmy mám velmi v oblibě. Sám ani snad nevím proč, ale jejich filmový jazyk má v sobě vždy cosi podmanivého a tajemného. Právě ta tajemná složka hraje v "pikniku" dost důležitou úlohu. Toto mysteriózní drama má místy i dost děsivé momenty. Weir k tomu přitom vůbec nepotřebuje krev, příšery, či šílence Nicholsonovské vyzáže. Strach je z tajemna, z fascinující záhady.

Příběh se odehrává na přelomu 19. a 20. století v koleji pro dívky, kde vládnou poměrně přísná pravidla. Dívky však čas od času jezdí na výlety, mezi nimi i k tajemným skalám "Hanging Rock", tam se však stane cosi podivného. Skupinka dívek a jedna kantorka během výletu zmizí, a to doslova "without trace".

Navzdory tomu, že po příběhové stránce se ve filmu mnoho nestane (a snad neprozradím mnoho, když řeknu, že záhada de facto není rozřešena), tak jeho pravé kouzlo spočívá v něčem jiném. Vyzdvihl bych podmanivou hudbu, která ve spojitosti s čarokrásnou přírodou, která je podpořena výbornou kamerou, tvoří specifickou atmosféru filmu, jež dokáže nahnat "husí kůži".

Film je adaptací poměrně úspěšné knihy, jejíž autorkou je Joan Lindsay. Autorka se snažila o co nejautentičtější pojetí (které přebírá i film), takže to na první pohled vypadá, že snímek rekonstruuje nějaké skutečné události. To je ale samozřejmě jen fikce.