Wroclaw textem i obrazem

Wroclaw je poměrně zajímavé místo. Toto čtvrté největší polské město, které dodnes nese výraznou českou stopu (stačí se podívat na jejich znak) je takovou roztomilou hříčkou politického vývoje Polska v posledním století. Město v historii náleželo českému království, Prusku, i Polsku (pochopitelně), není proto snad divu, že dnes tu na člověka, jehož rod zde žil již po mnoho a mnoho generací, narazíte asi jen stěží. Poslední velká "škatulata hejbejte se" zapříčinalo to, že původní (vesměs) německé obyvatelstvo po válce (té druhé) odešlo na západ a bylo nahrazeno obyvateli z míst, které se odstoupily SSSR (jednalo se zejména u Ukrajinu).

Tamní obyvatelé nemají zrovna ve zvyku rýpat se ve své minulosti a setkávat se na pravidelném (v Polsku někdy velmi oblíbeném) rozebíráním národních bolístek (v tom my Češi občas zdatně sekundujeme), snaží se hledět do budoucnosti, což je znát i na tom, že Wroclaw je považováno za jedno z nejliberálnějších měst v Polsku vůbec.

Zajímavou atrakcí jsou trpaslíci, docela se zažilo i slovní spojení "trpasličí Wroclaw", což rozhodně nepoukazuje na enormní výskyt liliputánů, ale na aktivitu polského umělce Tomasze Moczeka, který město pravidelně "obhospodařuje" dávkou svých mini sošek trpaslíčků v tamních ulicích. Vypadají skutečně moc hezky...

Kdo je trpaslík a kdo autor článku snad lze poznat i bez kontaktních čoček (ať si trochu zapropagujeme ty české vynálezy).

Určitou dominantou je wroclawská katedrála, jejíž věž zároveň slouží i jako příjemná vyhlídka na město. Za několik zlaťáčků vás výtah (s "lift boyem") vyveze vzhůru - skoro až do oblak - a vy se můžete jen kochat (pakliže je aspoň trochu hezké počasí).

Současné město je historické i moderní zároveň. Nelze mu upřít ráz středověkého města, které však bohužel bylo z velké části zničeno na sklonku druhé světové války, kdy tamní němečtí obránci rozhodně nemínili předat jej postupujícím sovětským jednotkám bez boje. Střety o "Festung Breslau" stály mnoho životů, na jejichž počest vás při příjezdu do města pozdraví sovětská "téčka" (tanky) a hroby padlých. Je jich celkem dost.

Wroclaw byla hanzovním městem. Jistou připomínkou mohou být i tyto sochy nad vchodem do tamní vyhlášené pivnice. Hádejte, co ta žena svému muži asi s pantoflem v ruce chce sdělit... :-)

Mezi slavné rodáky patří lidé různých "řemesel", Edith Steinovou počínaje a slavným "rudým baronem" von Richthofenem konče (na něho tam ale zrovna moc odkazů nenajdete...).

Pro mě osobně však určitým vrcholem byla návštěva Raclavického panoramatu, který zachycuje statečnou (a vítěznou) bitvu Poláků s carským Ruskem na sklonku 18. století. Polsko sice zvítězilo, ale konečnému "trojímu krájení polského dortu" stejně tato bitva nezabránila, je však dodnes určitým symbolem přežívající tradice odporu vůči okupantům (ať už přišli ze západu, či východu - nebo dokonce z obou stran najednou). Příjemným poznáním pro mě bylo, že v panoramatu si můžete půjčit i českého automatického průvodce. Mnoha detailů bych si jinak nevšiml, například na fotce za mnou máte možnost (ale vzhledem ke "kvalitě" zmenšené fotky vlastně ani nemáte) vidět útok polských sedláků na ruské dělostřelce, kde jeden ze selských sudličníků přikrývá svojí čepicí doutnák od děla a zabraňuje tak nepříjemnému výstřelu.