Luno - Litato (2011) EP

Skupina Luno neusnula na vavřínech a zhruba rok po jejich de facto debutové desce přišli s novým EP, které má tajemný název Litato (zase tak tajemné to ale není, jedná se o zkratu z Love is The Answer To All).

Ema Brabcová měla buď vždy štěstí na dobré skupiny nebo dobré skupiny měly vždy štěstí na Emu Brabcovou? Nevím, možná se jedná o vzájemnou symbiózu, ze které ale vždy "vylezou" zatraceně dobrá hudební alba. Poprvé jsem toto spojení zaregistroval na prahu nového milénia u skupiny Roe-Deer, která k nám přinesla recyklovanou vůni britských nezávislých kytarovek se zajímavým ženským vokálem. Roe-Deer skončili a z popela - jako Fénix - povstala formace Khoiba (zas ty divné názvy), která onen zvuk posunula o mílové kroky dále. Indie elektronické zpracování skladeb tak báječně ladilo s vokály, které se už staly typickým atributem všech skupin, kde Ema působila. Jenže nic netrvá věčně a z dosud - minimálně pro mě - neznámých důvodů Khoiba po 2 albách skončila. Chvíli bylo ticho po pěšině a pak se vynořilo Luno. Luno je takovým hudebním kompromisem mezi Khoibou a Roe-Deer. Osobně mi tam leckteré kytarové pasáže trochu vadí, zejména při koncertech, neboť zcela absorbují jak různé zvuky na pozadí a mnohdy koneckonců i perfektní vokál. Když už jsme u toho koncertu, tak při očekávaném křtu desky se křest samotný nedostavil, skupina to kompenzovala tím, že ten den bylo možno si z oficiálních stránek kapely ono ep zcela zdarma a legálně stáhnout. Tomu říkám dobré PR... Nad další koncertní návštěvou Luna se ale radši rozmyslím, skladby z nového ep jsou dobré, což o to, nicméně ozvučení při vystoupení mě - jak už jsem naťukl výše - trochu iritovalo. Už jsem se smířil s tím, že Luno není Khoiba (duch Filipa tam ale opravdu chybí), nicméně ten hromotný kytarový obal nepůsobí zrovna slušivě a skladby dokonce i mnohokrát obepíná tak pevně, že je vlastně dusí, což je škoda...