Under Capricorn (Pod obratníkem Kozoroha 1949)

Austrálie je zemí, která je plná Australanů. To platilo v na počátku 19. století, kdy tam spolu s novým guvernérem dorazil i Charles Adare (guvernérův bratranec, či co), kterého si zahrál Michael Wilding. Netrvá to dlouho a Mr. Adare se seznámí s tajemným panem Fluskym (Joseph Cotten) a jeho ženou (Ingrid Bergman), která se svým manželem zrovna neprožívá ideální vztah.

Ano, dojde na obligátní vytahování stínů minulosti, ale pokud by dychtivý divák (divačka) očekával(a) nějaký klasický Hitchcockův thriller, tak by byl(a) asi zklamán(a). Ačkoliv na svou dobu byl film jistě odvážný ve smyslu zajímavých kamerových nájezdů a podobných věcí, tak dnes působí zejména staticky. Dovedu si představit, jak by v současnosti natočil onen snímek třeba takový Lynch - většina kritiků by z toho byla jistě nadšena, či třeba takový Steve McQueen, který by si jistě nenechal uniknout možnost učinit na kameru nějaký ten "full frontal nudity". Jenže on to byl 1949, kde člověk mohl být plnočelně nahý snad jen doma ve své koupelně a psychologické fugy s malými trpaslíky v červeném pokoji se také zrovna nepěstovaly. Výsledkem pak pro dnešního diváka může být ona určitá statičnost a strnulost.

Ale dost kritiky, protože pokud se člověk na výše zmiňované dokáže povznést (a není to zase tak těžké), pak pozná, že film je to jinak dobrý. Občas mi tam trochu neseděla motivace některých postav a mám dojem, že i na scénáři by šlo o něco lépe zapracovat, ale své kouzlo sluncem zalité Austrálie, pod kterým se odehrává krize (dá-li se to tak nazvat) jednoho manželského páru, kterou divák pozvolna odhaluje, určitě má. V něčem to je typický Hitchcock, ale v něčem zase ne, nicméně je tu znát Hitchcockova režie, dlouhé záběry, dlouhé dialogy...a někde tam vzadu cosi záhadného.

P. S. A jak bývá zvykem miniaturní roličku (takový kompars) si tu střihl i sám Mistr.