Nu Pagadi Tom and Jerry!

Když na našich televizích kdysi běžel seriál pro děti s názvem "Jen počkej", tak jsem jej velmi miloval. Fandit zajíci bylo lehké, protože vlk byl typický záporňák, který měl obhroublé manýry, ošklivé vzezření a kouřil jakési podivné cigarety (asi ruské, patrně v touze brzy zemřít, protože chytat toho "zajace" byla skutečně sisyfofská práce). Zajíce však nikdy nechytil. Až mi jej někdy bylo docela líto.

Pak jsem ale viděl i Toma a Jerryho a rázem se ve své dětské duši přeorientoval na tento seriál.

A až dnes mě napadá, zda náhodou tvůrci jednoho trochu neopisovali od druhého (prý ne), tedy konkrétně "Jen počkej" od staršího "Toma a Jerryho", jejichž geneze spadá až do časů druhé světové války (ne, s jejím rozpoutáním nic společného nemají).

V Tomovi a Jerrym jsem měl větší pochopení pro záporňáka Toma. Koneckonců, kdo by fandil otravné myši, i v reálném životě mám tedy osobně raději kočky. Korunu "dobré straně" nasadila arogantní myš s plenou jménem Tuffy. Toma mi bylo tehdy skutečně líto, většinou totiž své marné snažení po lapení Jerryho (to v tom světě neběhá jiná myš než Jerry a Tuffy?) ukončil nějakou drastickou událostí ze které si sice brzy oklepal...., ale stejně.

Nevím čím to je, ale narazil jsem na docela dost lidí, kterým byli také vlk a Tom sympatičtější než jejich oponenti. Asi jsme všichni uvnitř své duše lítostiví a snažíme se držet palce postavičkám-outsiderům, navzdory tomu, že víme, že jejich šance na úspěch jsou asi tak velké, jako Tuffyho pleny.

A ty jsou tedy sakra malé.