Ohýbání historie

Ohýbání historie je celkem běžným jevem, ke kterému dochází v nejedné její interpretaci. České dějiny tak mají svůj vrchol v husitství (a na protichůdné tendence vandalismu se moc nepohlíží), první republika bývá interpretována jako "zlatý věk" (a na nevyřešenou národnostní otázku se také velké ohledy neberou), apod. Není to nic zvláštního. V touze dát předešlým událostem smysl se leckdo (i v dobrém úmyslu) dopustí určité selekce relevantních událostí.

Snad to ani většinou jinak nejde.

Horší je, když se něco "ohýbá" zcela bezostyšně účelově. Hojně takto bývá kritizován minulý režim (1948-1989), který si přejinačil husitství, když mu vnukl revolučně sociální tendence (tedy, ne že by tam vůbec nebyly, ale stejně...), zaostřil i na společnost pravěkých lidí, kde neopomněl zdůraznit beztřídní ideál, koneckonců i slavný rok 1848 se v této režimní interpretací jeví docela jinak, než se vykládá dnes.

Minulý režim za takové zkreslování historie byl (a stále je) velmi kritizován. Když je v TV vysílána Vávrova husitská trilogie, tak zaznívají varovné hlasy o vhodnosti zařazení takového pořadu.

Budiž.

Nedochází však k něčemu podobnému i dnes, například s myšlenkou "Evropské unie" a "evropanství"? Jiří z Poděbrad by se asi docela divil, kdyby zjistil, že je mu do vínku vkládána inspirace pro budoucí tvůrce EU. Mnohé současné mezinárodní projekty jsou pojmenovány po slavných Evropanech, obvykle s poukazem na jejich revoluční myšlenky, které nám tak či onak současné uspořádání EU přiblížily. Nemám v těchto ohledech zrovna detailní přehled, nicméně se domnívám, že i u těchto jedinců (např. Da Vinci) dochází k určitému "ohýbání" dějin.

Třeba nám to naši potomci také budou jednou vyčítat...