Lion Feuchtwanger - Jefta a jeho dcera

Román Jefta a jeho dcera z roku 1957 je jednou z posledních knih, které slavný spisovatel Feuchtwanger napsal. Autor se nechal, jak již název napovídá, inspirovat dávným příběhem z biblického Starého zákona o soudci Jeftem a jeho trnité cestě k ovládnutí celého Izraele.

V samotném biblickém textu o této postavě najdeme jen relativně krátký text, nicméně Feuchtwanger použil své rozsáhlé znalosti tehdejší doby (původní příběh se snad odehrál asi v letech 1300 - 1000 před Kristem), kultury, zvyků, či vojenské taktiky a předkládá nám tak text, který působí značně věrohodným dojmem a doslova z něj sálá atmosféra časů doby bronzové (pokud jsem sto něco podobného se svoji nízkou erudicí vůbec posoudit). Text je tak možná věrohodnější - a poskytuje i plastičtější náhled na onu dobu než původní biblická verze, jejíž poslední redakce pochází asi z 8. století před Kristem a asi není ani tajemstvím, že tehdejší autoři onoho textu se snažili popsané děje zařadit do nějakého smysluplného cyklu (často možná i na úkor autentičnosti). Feuchtwanger na okolnosti vzniku své knihy a vztahu s předlohou nahlíží v zajímavě zpracovaném doslovu, který rozhodně doporučuji k přečtení.

Pokud bych měl vyzdvihnout minimálně jeden atribut, který mě na knize zaujal, pak by to jistě bylo znázornění tehdejších náboženských zvyků. Izraelský Jahve (JHVH) - byť jeho jméno je tu nahrazeno pro nás klasičtější variantou Hospodin - měl v oné době skutečně na míle daleko k milosrdnému a milujícímu křesťanskému Bohu. Tento Hospodin je mstivý, krvelačný a často i vrtošivý, moc se tedy neliší od svého "konkurenta" Báala. Jiné bylo pochopitelně i pojetí víry tehdejších lidí, ještě tedy probíhaly lidské oběti, izraelský Bůh nebyl chápán jako všemocný a všudypřítomný, existence jiných bohů nebyla zpochybňována (jen jejich moc v porovnání s Hospodinem), nicméně zcela stejné bylo náboženské zaujetí, fanatismus, špatně skrývaný egoismus a nesnášenlivost, jež často vedly k nesmyslným konfliktům. Takže ačkoliv kultura tehdy byla zcela odlišná od té naší, lidé se řídili podle zcela jiných pravidel a vzorců (pro nás dnes již nepochopitelných a snad i iracionálních), tak ve své podstatě člověk zůstal stále člověkem. Vždyť v základních obrysech se příběh Jefteho stává dnes a denně.