Sv. Václav

Náš patron dnes slaví své výročí, očekávám, že na tento Den české státnosti vzniknou - jak už bývá tradicí - četné polemiky (proč se vůbec svátek slaví) a nářky (na to, že ne každý ví, proč se svátek slaví).

Ona to zase ale až tak hloupá otázka není. Svátky se slaví, neboť dávají do chaotického světa jistý řád, šlo by snad i říci, že instituce svátků je jakýmsi návratem do minulosti, k původním principům, které mají oživit naši skomírající vitalitu. Svátky jsou mimo jiné i způsobem kolektivního vzpomínání na minulost a s tím související lidské potřeby mít onu minulost řádně vyloženou a mít mezi ní a dneškem natažený jakýsi most, který de facto tímto způsobem i legitimizuje současné poměry.

To pochopitelně nejsou teze zcela neznámé (minimálně pro lidi, kteří mají jakési povědomí o sociologii). Z tohoto hlediska je ale zajímavé sledovat i minulé debaty, které provázely vznik názvu tohoto svátku v roce 2000, kdy byl Václav posmrtně nařčen současným kandidátem na hlavu státu Milošem Zemanem z kolaborace (s poukazem na to, že i za protektorátu se těšil značné popularitě ze strany tehdejších mocných). Existuje pochopitelně i jiná verze, podle které Václav v podstatě uhájil zdejší etnikum od osudu polabských soukmenovců. Buď jak buď, je zajímavé sledovat, jak i po těch letech osobnost sv. Václava stále rozděluje část společnosti a jak se neustále dostává na pořad rozličných debat.

To je na člověka, o jehož existenci se ještě nedávno pochybovalo (Záviš Kalandra) docela slušný "výkon".

Spor o sv. Václava tak už dávno není hlavně vědecký, historický, ale zejména politický.