Television Rules The Nation

Nedá mi to, takový pěkný název a navíc mi v hlavě už delší dobu zní tato skladba od francouzských Daft Punk z jejich ne zrovna nejpodařenějšího alba...

Nepatřím zrovna mezi klasické televizní diváky, takže mi snad ani nepřísluší kritika programové skladby, nicméně tu a tam se na tv přece jen podívám, obykle v touze shlédnout sportovní přenos, či nějakou odlehčenější zábavu (filmový klub je na mě až moc pozdě v noci...). Stalo se zykem, že začátkem září naše televize nasazují několik seriálů v touze udržet si diváky ideálně po celý podzim. Na obrazovkách tak můžeme vidět seriály Gympl, Základka, Obchoďák, či Ententýky. Upozorňuji, že z výše jmenované produkce jsem toho viděl poskrovu (a něco snad ještě ani nedávají), nicméně mé zkušenosti se současnou českou seriálovou tvorbou jsou velmi tristní. Křečovitý humor za každou cenu, neuvěřitelné charaktery, povrchní herectví, šetření, slucho-vražedné (v horším případě), či protivné (v lepším případě) melodie, které seriály provázejí, to jsou atributy, na které se v oné produkci naráží až příliš často.

Ano, je tu utěšená tvorba, třeba Bigbít, či Manželské etudy, nicméně takřka vždy se jedná o seriály dokumentární. Z klasických hraných seriálů tu za posledních 15-20 let nic podstatně dobrého podle mého názoru nevzniklo (na milost jsem ochoten ještě vzít Moskalykovy Četnické humoresky). Naštěstí v současnosti není seriálový divák "odsouzen" ke sledování televize, ale s pomocí internetu si může obstarat i seriály ze zahraničí, kde se slušné kousky rozhodně dají nalézt (namátkou třeba loňský Homeland). Česká seriálová tvorba je ale skutečně bídná. Stačilo mi včera asi 20 minut Gymplu, abych se rozhodl, že nic podobného si pravděpodobně nikdy nepustím. Dialogy a děj na úroni "růžové zahrady a rodinných klepet"...

O víkendu jsem se díval na klasický český seriál "Byli jednou dva písaři", což je pořad z úplně jiného soudku, snad možná i z úplně jiné planety.... Nenásilně vtipný, zajímavě improvizující a nápaditý. Troufám si tvrdit, že má vše to, co dnešní tvorbě dost chybí. Na britských listech nedávno pan Čulík vydal článek jedné zahraniční autorky, která analyzuje skrytou manipulaci a šíření hodnotového systému tehdejších televizních pořadů. Konkrétně se zaměřuje na známou "Ženu za pultem". Souhlasím s tím, že v seriálu je dost propagandy, která měla vytvořit zdání správných stranických soudruhů a poctivých pracujících i toho, že chyba je vždy v lidech a nikdy v onom systému, nicméně i tak nelze "Ženě za pultem" upřít, že se jedná - s přihlédnutím k roku výroby - za seriál bezesporu kvalitní (což ostatně platí o většině Dietlových děl).

To se vztahuje pochopitelně i na jiné tvůrce. Když třeba porovnáte seriál "Dlouhá míle" od Adamce (ano, TOHO Adamce) s jeho současnou tvorbou, tak mně osobně to znovu přijde jako něco z jiného vesmíru. Koneckonců poslední seriál ze sportovního prostředí "Poslední sezóna" (a ten jsem viděl celý) působí neméně rozpačitě.

Kde se stala chyba?

Žijeme (snad) ve svobodnějších poměrech, tvůrci by neměli být svazováni politickým diktátem (jen ekonomickým). Je to snad tím, že média jsou demokratičtější (v tom smyslu, že dávají více to, co lidé skutečně chtějí, či si minimálně myslí, že to chtějí)?

Nebo je to tím, že televizní seriály v televizi (v ČR) už sledují jen úplní zoufalci, pro něž jsou primárně tyto seriály produkovány?

A přestože televize už dnes nemá takovou moc jako kdysi, tak si pusťme Daft Punk, kteří se nebojí opak vykřičet do světa :-).