Sokolovo

MF Dnes nedávno zveřejnila výsledky rychlého průzkumu mezi mládeží ohledně toho, co vědí o bitvě u Sokolova. Výsledky byly celkem tristní. Vojenský historik Stehlík to přisuzuje klasickému českému "pangejtismu", tedy zaslepenému uctívání jedné strany, kterou brzy vystřídá strana druhá, tedy stejně tak, jak se za minulého režimu glorifikoval východní odboj a západní bagatelizoval, tak dnes je tomu leckdy naopak a ona krásná Arisotelova uměřenost tu citelně chybí.

Já osobně jsem se o bitvě u Sokolova dozvěděl někdy v 6 - 7 letech. Jednak jsme 8. 3. vždy absolvovali povinný historicko-vojenský vědomostní "exkurz", ale zadruhé jsem doma velmi často (a rád) listoval starou učebnicí dějepisu a i když jsem tehdy prakticky ještě neuměl číst (respektive v první třídě už ano, ale nikdy jsem nepatřil mezi ty "zázračné děti", které si louskaly 4lístek už před 1. třídou ZŠ), vždy jsem po prarodičích moc chtěl, aby mi namísto klasických pohádek četli nějakou tu kapitolu. Dodnes si pamatuji, že v této učebnici (tuším, že byla vydána SPN někdy v roce 1953) se mi moc líbil obal. Byly tam pod sebou ve 3 pruzích znázorněny rozdílné společenské třídy, částečně odpovídající "učení o trojím lidu". Kniha byla pochopitelně z dnešního hlediska dost ideově ovlivněna, nicméně to mi tehdy moc nevadilo (respektive jsem to z pochopitelných důvodů ani nezaregistroval). Má oblíbené kapitola byla jedna ze závěrečných, pojednávala - jak asi tušíte - o bitvě u Sokolova. Bylo to psáno jako hezká beletrie, vystupoval tam pan Nálepka, budoucí prezident Svoboda a pochopitelně i udatný "geroj" Otakar Jaroš. Mohl jsem o udatném boji našich poslouchat čtení i několikrát za den.

Dnes pochopitelně vím, že ne vše bylo takové, jak je psano v knize. Jaroš nebyl komunista, mnoho obětí bylo tak trochu zneužito k poválečné propagandě (což je bohužel jev častý nejenom u bitvy u Sokolova) a někteří dnešní historici tehdejších bojů si lámou hlavu nad tím, zda ty oběti a bitva samotná vůbec měly nějakou relevantní hodnotu (krom propagandistického úhlu pohledu), či zda bylo vůbec nutné Sokolovo bránit (pozice to ze strategického hlediska nebyla zrovna nejvýhodnější). To nic ale nemění na tom, že svůj význam v historii 20. století pro Čechoslováky tato bitva jistě má. Za zmínku stojí i Vávrův film s názvem "Sokolovo", ke kterému mám dost ambivalentní vztah, tedy samotná podoba závěrečné bitvy není vyloženě špatná, ale ten úvod, kdy například při likvidaci Lidic někteří občané volají "Ať žije KSČ", trapná scéna z odboje z Londýna, kde Beneš vypadá jako padouch všech padouchů, apod. je trochu zarážející (i když vzhledem k datu "výroby" to dopadlo snad ještě docela dobře).

Vzato kolem a kolem, byť Sokolovo zase až tak velký mezník nebyl, tak se zase nedomnívám, že by se na onu bitvu mělo zapomínat. V této souvislosti mě rovněž trochu mrzí, že když se nedávno v našem městečku přejmenovávaly názvy ulic, tak to bohužel odnesl i kapitán Jaroš a namísto něj dostala ulice takový zvláštní, neosobní (byť asi i zažitý) název.

Aspoň že to nábřeží v Praze mu nechali :-).