Portishead v Praze

Obecně vzato, včera nebyl moc dobrý den. Venkovní teplota, při které se skoro vaří mozek v hlavě, plus řešení některých ne zrovna příjemných záležitostí, dokáže pěkně otrávit. A rovněž se přiznám, že kdyby lístky na koncert bristolské trip-hopové legendy nestály takový bakšiš, tak bych i možná uvažoval o tom, že bych vystoupení oželel. Což by jistě byla škoda. Někdy je ale potřeba se přemoci a nalézt v sobě nějaké zbytky vůle a ono je to pak nakonec dobré, velmi dobré.

Portishead mám rád hned z několika důvodů. Předně to je skupina, jejíž zvuk - jakkoliv se na jejich deskách lehce proměňuje - mi přijde až mysticky podmanivě hypnotický, což je něco, co zaujme (v mém připadě) na první poslech. Portishead zároveň nejsou továrnou na vydávání alb, za více než 20 let své existence vypustili na svět pouze tři hudební potomky, což ale určitě není na škodu, jsou skupiny, které obšťasňují své fanoušky novou deskou rok co rok a přitom se hudebně pořád točí v kruhu (byť někdy i úspěšném). Z "trilogie Portishead" mám asi nejradši jejich poslední album Third, které jsem slyšel už jako dospělý člověk (přece jen, roky vydání předchozích desek - 1994, respektive 1997 - mě zastihly (nebo spíše nezastihly) v době, kdy jsem měl trochu jiné zájmy), navíc se jedná o desku s opoznání jinou atmosférou. Pryč je zasněná atmosféra, Third jasně říká, že se nacházíme ve 21. století, ve století prakticky permanentních finančních krizí a děsivých problémů globálního věku. Pro srovnání si jen stačí porovnat takovou "Glory Box" z devadesátých let a pozdější "Machine Gun"....

Před koncertem jsem se trochu bál, zda jsou Portishead naživo skutečně poslouchatelní. Jsou. Vystoupení bylo doprovázeno zajímavou projekcí (a zejména bych to vyzdvihl u výše zmiňované skladby "Machine Gun") a celý koncert disponoval tím nejzákladnějším atributem všech dobrých koncertů - tedy výborným zvukem. V prostorách Sportovní haly, (místě legendárního koncertu Depeche Mode v roce 1988, kde si mnoho návštěvníků hudbu Gahana a spol. nahrávalo na nad hlavu zdvihnuté magnetofony...) se v tomto ohledu osvědčilo. A rovněž nezklamala ani skupina (jejíž základní trio si na koncerty opět vzalo relativně široký "ansámbl" muzikantů), žadné velké prostoje, žádné velké úlitbovité řeči typu, "helou Prág, jů ár véééry nájs, jour sity is bjůtifl...bla bla bla", jsme tu kvůli hudbě, tož hrajme, a krásných 85 minut poctivého koncertního vystoupení.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID