Co s tím?

Jak oddělit něco, co k sobě patří více, než pověstná siamská dvojčata?

Asi každý z nás někdy zažil takový zvláštní pocit, který můžeme chovat k lidem jež máme rádi, ale kteří jsou zároveň "postiženi" nějakou vlastností, charakterovým rysem, či zálibou, která nás dost vytáčí.

Několik příkladu za vše, vždy jsem choval velkou úctu k dílu H. P. Lovecrafta (jednoho ze zakladatelů hororové literatury), jeho úžasný popis dávných temných sil má dodnes vliv na mnoho autorů Kingem počínaje a Gaimanem konče. Jenže ono to má svůj háček, Lovecraft byl také rasista a xenofob, prosazující rasovou čistotu (i když lecčeho z vyřčeného později litovat). Zajímavý pro nás v Čechách může být jeho postřeh o Češích jako o lidech, kteří jsou: "zvrhlá zvířata, obludy prohnilé fyzicky i duševně."

Nemusíme ale pro příklady chodit jen do oblastí literatury. Mnoho z nich je i kolem nás v každodenním životě. Já osobně mám někdy takový problém při své návštěvě fotbalových zápasů. Na jednu stranu si vážím "kotle" fanoušků, kteří klubu věnují svůj čas, dělají nákladné a hezké choreografie a výborně fandí a povzbuzují, ale na druhou stranu se zase něky jedná o ty samé jedince, kteří poté zápas podle mého názoru pokazí odpálením dehtové dýmovnice, či podobných libůstek... Hlavně že mě při vstupu vždy pročesávají jako Mosad podezřelé Palestince...

Leckdo by řekl, že člověk by se měl asi soustředit na ty pozitivní věci, protože jedinec ve své komplikované komplexnosti se asi bude stoprocentně zamlouvat jen málokomu, ale potíž je v tom, že to mi nikdy moc nešlo (a asi ani nepůjde).