Pepi

Dnes je tomu přesně 100 let, kdy v nedaleké Vídni přišel na svět bezesporu jeden z nejlepších fotbalistů světa - Josef Bican. Každá společnost, skupina, má své rituály a svátky, kterými si (z rozličných důvodů) připomíná (obvykle slavnou) minulost. Nejinak je tomu pochopitelně i u fotbalových fanoušků - a to zcela zaslouženě.

Bican byl do jisté míry unikum, jednalo se o pozoruhodnou osobnost, která se nebála prosazovat myšlenku sportovního profesionalismu, což podporoval excelentními výkony na hřišti a do jisté míry se tak stal symbolem posledních let první československé republiky.

Je proto i dost hezké, že na podobné osobnosti se nezapomíná ani v jejich prakticky mateřském klubu, neboť poslední "sezení" pozoruhodného sportovně-kulturně-historicko-fotbalového projektu, s lehce recesistickým názvem Univerzita Slavia, bylo dnes věnováno právě Bicanovi. Většinu vyřčených informací jsem sice už víceméně znal z knih, které jsem o tomto "šutérovi" přečetl (výborná je třeba publikace od pana Pondělíka s názvem "Pět tisíc gólů"), ale i tak bylo ke slyšení mnoho zajímavého, zejména bílá místa Bicanova života v době Protektorátu...

Příjemný zážitek ale trochu kazí chmury, které obestírají současný sešívaný klub. Prapodivné majetkové pozadí, zvláštní přestupová politika a nelichotivá finanční situace, to jsou vše věci velmi nepříjemné a jen tak je z hlavy nevyžene ani ta vyhraná kniha, kterou se mi podařilo "uchvátit" v rámci jednoho "univerzitního" vědomostního testu...