#volby2013

Jako člověk, který se do jisté míry snaží zajímat o veřejné dění, jsem pochopitelně včerejší volby sledoval s jistým druhem intenzivního napětí a měl bych tu několik skromných postřehů:

1) Neúspěšní pánové Klaus a Zeman. Je to možná trochu s podivem, ale politici, kteří byli donedávna relativně populární, politici, kteří se významně podíleli na osudu této země (zejména) v devadesátých letech jsou dnes už patrně definitivně za zenitem. Dochází tak k jistému politickému "střídání stráží". Zarážející je to zejména u Miloše Zemana, jehož strana (jakkoliv se od ní tu a tam snaží lehce distancovat) ještě nedávno vykazovala potřebných 5% a zároveň v posledních sněmovních volbách stanula těsně před branami vstupu do PSP ČR. Znechutilo potenciální voliče SPOZ Zemanovo prezidentování, vnitřní rozpory strany samotné, "osobnosti" typu pana Šloufa? Nebo to vše dohromady?

2) Virtuální politika. Politika se už dlouhá nedělá jen "kontaktní kampaní na ulicích", ale proniká skrze média i do občanských domácností. Stále větší roli tu pochopitelně hraje internet, zejména pak sociální sítě. Podpora a propagace některých stran skrze toto médium přineslo několik zajímavých výsledků k porovnání, jedná se zejména o Zelené a Piráty, slušně si v tomto ohledu vedli i Svobodní. Není to ale zároveň určitou slabinou těchto stran? Stále ještě žijeme ve společnosti, kde rozhodně ne všichni obyvatelé tato média používají a určité procento (netroufám si tvrdit jaké, ale odhaduji to tak na 40%) obyvatel je tedy z potenciální kampaně takto vyřazeno.

Podobně je tomu třeba i u dělení město x venkov, kdy třeba výše jmenovaní Zelení v případě Prahy přesáhli 6%, ale v celostátním měřítku měli jen přibližně polovinu tohoto zisku. Je opět příčinou špatné zacílení, absence podpory na malých, středních městech? Patrně ano.

3) Odideologizování politiky. ANO i Úsvit (nové sněmovní strany) mají ledacos společného. U obou stojí v čele celkem charismatický a veřenosti známý vůdce a obě strany a obě strany (více to platí pro ANO) jsou prosté nějaké zavedené ideologie. Je pravdou, že ANO "sebralo" voliče zejména ODS, nicméně bylo by asi chybné považovat ANO za stranu liberálně konzervativní, či třeba obecněji pravicovou. Hlas ANO je tak spíše potřeba brát jako hlas protestní, hlas nespokojených se současnou správou státu. Odideologizování politiky není žádnou novinkou, něco podobného provedli předtím i VV. Bude jen zajímavé sledovat, jak se patrně dost nesourodý spolek lidí, u nichž absentuje nějaké hlubší politicko-ideové zakotvení, udrží dlouho pohromadě.

Snahy Úsvitu o zavedení "přímé demokracie" a la Švýcarsko budou bezesporu zajímavé (samozřejmě pochybuji, že jim to jejich slabý mandát umožní), snad nebude muset nakonec pro funkčnost tohoto systému pan Okamura do ČR importovat i nějaké ty Švýcary...

4) Volební účast. Kampaň, která předcházela tyto předčasné volby často tvrdila a mobilizovala občany způsobem, který říkal že se jedná volby zlomové (to pochopitelně není žádná novinka), znechucenost ze správy věcí veřejných dosáhla v nedávné době svého maxima. To vše jsou atributy, které by za určitých předpokladů mohly vést ke zvýšené volební účasti. Nestalo se tak. Oproti volbám v roce 2010 se jedná o pokles v účasti cca o 3%. V roce 1996 přitom bylo účast přesahující 76%, nemluvě o roce 1990 (volby do České národní rady), kdy účast přesáhla 96% (to ovšem bylo za zcela zřejmých a specifických podmínek). Existuje tu tedy určitý nemalý segment občanů, který tvoří celkem stabilně v poslední době asi 40% a který se rozhodl vzdát svého práva volby a patrně jej nic jen tak nepřinutí toto rozhodnutí změnit. Přitom, dovolím si trochu otřepanou frázi, kdyby si nevoliči založili vlastní stranu, tak by byli nejsilnějším subjektem v celé zemi.