Na konci světa doleva (Sof Ha'Olam Smola) 2004

Nevím přesně čím to je, ale k izraelské kinematografii mám velmi vřelý vztah. Snad je to genialitou tamních tvůrců, snad tématy které zpracovávají, snad mým osobním zájmem, či třeba možná i kombinací všeho dohromady.

Na konci světa doleva je navíc přesně takovým typem snímku, na který se rád podívám. Nemá nějakou silnou ústřední a jednotící dějovou linku, spíše se jedná o mozaiku drobných osudů několika obyvatel uprostřed izraelské pouště. Píší se šedesátá léta, židovský stát je stále mladý a do země přijíždí i několik Indů, kteří doufají v lepší život.

Lepší život se ale pochopitelně nekoná.

Hlavní hrdinkou je Sarah, dcera indických přistěhovalců, která brzy naváže přátelství s temperamentní Nicol (Netta Garti), což je pro změnu dcera lidí, kteří přišli do Izraele z francouzského Maroka. Ve filmu tak zní (pochopitelně) hebrejština, francouzština, angličtina i hindština, což je leckdy docela úsměvné.

Zdráhal bych se ale tento film označit vyloženě za komedii. Jistě, vyznění většiny scén je komické, ale leckteré z nich mají smutný, tragický nádech. Film se tak snad o něco více blíží mozaikovitému tragikomickému příběhu, od všeho je tam něco (sportovní drama, milostný příběh, komedie, tragédie), ale vše tak úhledně složeno, že si vzájemně nepřekáží, ale o to více společně ladí.

Režisér Avi Nesher není zrovna extra známým tvůrcem, navíc jeho snímkům bývá často vytýkána určitá nevyrovnanost žánru a tempa. Ta je přítomna i zde, ale mně vůbec nevadila, naopak, bral jsem to jako příjemné zpestřední sledování, navíc na Nettu Garti se moc hezky dívá :).

Film byl oceněn na Tokijském mezinárodním festivalu.