První patnáctka

Psát článek o něčem, co je nejen na internetu popsáno asi už dostatečně vyčerpávajícím způsobem, může být tak trochu nošením dříví do lesa, ale přesto mi to nedalo a neodolal jsem.

Jedná se konkrétně o běhání. Existuje mnoho zajímavých webu, kde vám doporučí co jíst, jak se na běh oblékat, jakou zvolit techniku, jak dýchat, apod. Až má člověk místy dojem, že se jedná o skutečně propracovanou vědu (a ono to není daleko od pravdy), což leckoho může znejistit a třeba i odradit. Snad proto jsem se i rozhodl napsat tento článek, berte jej jako text z pera člověka, který má vrozenou nedůvěru vůči všem oficiálním radám a tak trochu si rád dělá věci po svém, což je způsobeno tvrdohlavostí a odporem vůči následování (vím, není to vždy zcela dobré), ale což... Zároveň to ani není text odborníka na slovo vzatého, takže je berte i trochu s rezervou.

Proč právě 15 km? Podle mě se totiž jedná o jakousi pomyslnou hranici vytrvalostních běhů, neboť i takovou "desítku" lze zaběhnout bez nějakého většího tréninku (sice se "pace" bude pohybovat asi někde mezi 6 - 7 minutami/km, ale to v té situaci vadí málokomu), takříkajíc "z gauče". Patnáctka je už jiná, představuje mezikrok k půlmaratonu, což už je vzdálenost, kterou si gaučák a začínající běžec skutečně asi jen tak nedá k zakousnutí. Domnívám se tedy, že "patnáctka" je právě takový zajímavý předěl, po jehož absolvování už člověk lehce po očku poohlíží po půlmaratonové "jednadvacítce", koneckonců dalších 6 km už není zase až tak velká vzdálenost.

Předně je dobré mít natrénováno, určitě je vhodné zaběhnout si několikrát "desítku" a mít na konci ten příjemný pocit, že poslední kilometr máte ještě dost sil trochu zasprintovat a pokusit se vylepšit si čas. Dost důležitý je ale i výběr trasy, pokud bude člověk běhat neustále kolem sídliště, tak jej to asi moc bavit nebude a motivace se rozpustí vniveč. Doporučuji tak plánování místa věnovat nějaký ten čas, ideální je, aby běžec vytvořil jakési kolečko na mapě, tedy aby se nemusel vracet stejnou cestou. V mém případě ještě velmi dobře funguje, když je krajina zajímavá a oku lahodící. To se pak běží skoro samo, oči a mozek jsou zaměstnány dostatečně a nesoustředí se tak na to, že vás bolí nohy, leckde píchá, apod...

Někdo doporučuje si na takovéto delší běhy vzít s sebou i láhev s vodou. Může být, já osobně to ale nedělám, na těch - dejme tomu - 85 minut se to podle mě ještě dá vydržet a osobně ctím svoji zásadu, že nejlépe se mi běhá, když jsem uvolněný a nemusím se starat o nějaké ty věci, které mě škrtí a obtěžují. Jistě, existují zajímavé běžecké vychytávky na nápoje, ale zatím jsem v této oblasti neměl takovou potřebu mít s sebou vodu, "patnáctka" se dá zvládnout i bez ní.

Člověk by asi neměl ani opomenout dojít si před během na WC... Jednoduchá zásada, ale mnohdy podceňovaná. Co se týče jídla, tak minimálně 2 hodiny před běháním nic nejím a cca do 30 minut po doběhnutí si něco dobrého dám. Mnoho běžců řeší otázku stravování velmi podrobně, určitě je to tak dobře. Já jsem ale trochu líný a moc velký přehled o tom co jím si nevedu. Snažím se jen jíst častěji červenou řepu, což je dobrý zdroj vláknin, podporuje trávení, apod.

Vyplatí se sledovat předpověď počasí, není nic nepříjemnějšího, když vás uprostřed běhání kdesi v divočině zaskočí neočekávaná bouře.

Motivovat, motivovat, motivovat. Osobně bych asi bez různých aplikací sledující (a sdílející) vaše výkony toho moc neuběhl. Někomu stačí vnitřní uspokojení, já osobně potřebuji mít před sebou dokonale zpracovaný statistický přehled. Slušná je i sociální motivace, někomu řeknete, že se na nějaký běh chystáte, hovoříte o tom, takže si následující den asi rozmyslíte vykašlat se na to, co by tomu řekli lidé, že? Notabene, když svůj cíl třeba už týden dopředu avizujete na sociálních sítích.

Běžec by se měl naučit překonávat krize, to že zrovna teď nemůžete popadnout dech a nějak se trápíte, nemusí znamenat, že se to třeba za 5 minut nezlepší. Osobně mám během běhu několik krizí, obvykle tak první 2 kilometry, než najdu to správné tempo, a u "patnáctky" ještě asi osmý kilometr. Je třeba ale zatnout zuby a překousnout to, chytnete pak "zátopkův" druhý dech a je to :-).

A hlavně, musí vás to bavit.