Ať vejde ten pravý (Låt den rätte komma in) 2008

Marná sláva, krev se vyjímá nejlépe na sněhu a strach a děs nejlépe vynikne v okamžiku, kdy je konfrontován s emocemi z opačného emočního spektra.

A tohle vše lze nalézt ve filmu "Ať vejde ten pravý".

A samozřejmě i mnohem více.. :). Je to prostě jeden z těch filmů, na které po jejich shlédnutí jen tak nezapomenete a které vás (možná) donutí i přečíst si jejich knižní předlohu...

Ve švédském Stockholmu (někdy v osmdesátých letech) žije na městské periferií (které se kupodivu nehemží nekalými živly) osamělý dvanáctiletý chlapec Oskar. Jak už to u hochů Oskarova typu bývá, stane se terčem nechutné šikany ze strany spolužáků a - jak už to také nejenom ve filmech bývá - Oskar počne plánovat nějakou pomstu, jen chudák přesně neví jak. Do bytu vedle se mu také nastěhuje podivná dvojice, postarší pán s malou holčinou (asi otec a dcera, hmm...) a v blízkém okolí začnou mizet lidé...

Ať vejde ten pravý je žánrově asi trochu horor, ale lekačky ani jiné atributy tohoto děsivého žánru tu moc nenajdeme. Spíše je tu přítomna celkem vkusná prvolásková romantika zabalená do upírské tematiky (to není žádné vyzrazení budoucího děje, to, že ve filmu jsou upíři se divák dozví poměrně záhy). Kdepak, film se rozhodně nechce svézt na populární vlně různých "Twajlajtů", v jistém smyslu je dokonce jejich pravým opakem. Tam, kde je Twilight víceméně transparentní a konvenční romantikou, tak Ať vejde ten pravý nabízí o poznání "reálnější" a uvěřitelnější zážitek zabalený do artového hávu. Film často jen jemně naznačí, zbytečně nedovysvětluje podrobnosti a spíše než na strhující děj plný cliffhangerů a šokujících odhalení (ona je upír!!) se soustředí na celkový dojem a z minima se tu dostane maximum.

Velkým plusem jsou určitě výkony dětských herců (Hedebrant a Leandersson), které jsou uvěřitelné a bez zbytečného patosu. Moc velkou roli tu sice nehraje hudba, ale to je podle mě i částečně záměr, nechat vyniknout mrazivé ticho.

Existuje i americký remake tohoto snímku, ale jak už to tak bývá, pochybuji, že by mělo vůbec smysl se na něj dívat...