Jan Hus a dnešek

Bezmála šest století uplynulo od smrti kazatele a náboženského reformátora Jana Husa. Jak už to tak většinou u podobných osudů bývá, do dnešních dnů se nám zachoval spíše jeho zidealizovaný obrázek doplněný romantickým poblouzněním (myšleno nepejorativně) a jinými ideologiemi let minulých. Skutečného Husa je tak už jen stěží možno pod vším tím nánosem vystopovat.

Dobové prameny jsou poměrně skoupé, v podstatě vše důležité co o Janu z Husince (ano, tak znělo jeho jméno) víme, se odehrálo až po třicátých narozeninách, i když i samotný datum jeho narození je nadále tak trochu zahalen tajemstvím. Není to ale nic výjimečného, datum narození si v tehdejší době pamatoval jen málokdo, rodokmeny si prakticky nikdo (pochopitelně krom vysoké šlechty) nevedl...a proč taky, v době, kdy čas se dělil maximálně tak na dopoledne, odpoledne a večer (noc).

Bylo by asi také chybné si představovat Husa jako člověka veskrze asketického a celého z mramoru. Sam později ve svých spisech utrousil, že za doby svého univerzitního studia se rád účastnil různých pitek a studentských zábav, večery s pivem občas proložil i partií šachů... Netřeba si jej nějak idealizovat, ale nejedná se zároveň podle mě ani o pokus o nějakou přespřílišnou negativní relativizaci Mistrovi osobnosti, naopak, pokud před námi aspoň částečně vyvstane osobnost z "masa a kostí", pak budeme mít o něco větší šanci ji (aspoň částečně) pochopit, porozumět ji, apod. Koneckonců i fyzické vzezření Mistra Jana bylo pravděpodobně na hony vzdáleno ideálnímu zpodobnění hercem Štěpánkem, soudě dle nejstarších zobrazení asi nebyl zrovna typem "vychrtlého čahouna", ale spíše takového lehce buclatějšího pána za kazatelnou s postupující pleší. Chápu, on ten "štěpánkovský" typ hrdiny vypadá daleko lépe a působivěji...

Objevují se i názory, že připomínat si památku Jana Husa je dnes už víceméně zbytečné a že nám tato osoba z hlubin dalekého středověku nemá dnes co říci. Nemyslím si to. Pochopitelně, Husa a dnešní společnost dělí nepřekonatelná propast v myšlení, kultuře, technice, umění, apod. (o teologii se raději nezmiňuji), ale zároveň jsem i toho názoru, že se v Husových názorech a v životě objevuje několik univerzálně platných bodů. Hus rozhodně nebyl elitářský, nedělalo mu problém při odborných disputacích hovořit německy a latinsky, zároveň se ale snažil i o šíření vědomostí o rozvoj znalostí tzv. "prostého lidu", ke kterému promlouval v češtině (byť asi leckdy trochu kostrbatě), to rozhodně tehdy nebylo stoprocentním pravidlem. Snažil se se komplikované věci pokud možno zjednodušit, a tak vlastně naplnit to, co o mnoho století potom tvrdil český filosof Rádl, tedy (volně parafrázuji), že jen taková filosofie je dobrá, pokud má co říci i obyčejnému bačovi. To je, troufám si řici, názor ve své podstatě velice aktuální.

Jsem také toho názoru, že kdyby si mnozí dnes vzali k srdci Husovu myšlenku (původně Viklefovu) znějící, "učinil jsem si zásadou, že kdekoli poznám mínění správnější, ihned upustím od svého méně správného a pokorně i radostně přijmu názor odůvodněný lépe", tak by se nám žilo o poznání kvalitněji.