Proti proudu - za každou cenu

Nějak se vymykat ostatním je snad do jisté míry celkem přirozená lidská vlastnost. Člověk se rád odlišuje oblečením, celkovou vizáží, kulturními projevy, apod. Jistě není náhodou, že takřka všechny velké instituce požadují nějaký jednotný oděv (dress code), neboť právě ten snižuje některé rozdíly a může přispívat k potlačení individuality na úkor kolektivu (klasickým příkladem je armáda). Stačí si také vzpomenout na nechvalně známé působení diktátora Pol-Pota v asijské Kambodži, kde každý občan (až na světlé výjimky) musel nosit tzv. rolnický oděv.

Jsou ale i lidé, kteří touží jít proti oficiálnímu směru takřka čehokoliv prakticky za každou cenu. To už ale podle mě není jen touha po projevení vlastní individuality, ale často také něco, co daleko více souvisí třeba s paranoiou, nebo touhou dokázat si, že nejsem ona "slepá ovce". Vůbec to označení "ovce" mě někdy trochu irituje, mám takovou neblahou osobní zkušenost, že jej používají hojně lidé, kteří nevěří oficiálním informacím (z různých důvodů), ale nekriticky přijímají prakticky jakékoliv informace neoficiálního charakteru, které jsou s těmi prvně jmenovanými v rozporu... To je skutečně logika.

Jsem dalek toho, abych si myslel, že oficiální informace vždy a za všech okolností šíří stoprocentně objektivní skutečnost. To ostatně ani není snad možné, ke všem informacím by člověk měl přistupovat se špetkou onoho slavného descartovského skepticismu, ale věřit něčemu jen proto, že se to vymezuje vůči oficálnímu establishmentu, považuji za dost nebezpečný jev. Tak trochu mi tito lidé připomínají nádoby, které se naplní černou kapalinou, když ta oficiální je bílá a naopak.

Nedá mi to a vzpomenu si na předlistopadovou atmosféru (byť tady se nemohu zcela spolehnout na své dětské vzpomínky, ale díky metodám orální historie si myslím, že i tuto dobu máme relativně slušně zmapovanou), kdy se šířilo mnoho pochybných teorií, například ještě v padesátých letech se "mezi lidmi" věřilo, že Američané jen čekají na to, aby mohli do Československa vtrhnout a osvobodit ho ze sovětského jha. Dnes, ve světle toho, kdy třeba známe depeše amerického velvyslance Lawrence Steinhardta, nám to může připadat velmi naivní, ale faktem je, že mnoho lidí tomu věřilo a upínalo své naděje. Spojené státy byly také po velkou část oné doby vnímány jako "říše dobra", kdežto SSSR jako "říše zla". Mnoho lidí se k podobnému stylu myšlení uchýlilo snad i kvůli tomu, že bylo jiné, než to oficiální, o které se vědělo, že je často lživé. Právě z tohoto přesvědčení, tedy že oficální zprávy jsou lživé, které vzniklo podle mého názoru zejména po r. 1968, se stalo vhodné podhoubí pro růst současného skepticismu vůči oficálním zprávám dneška.

Zajímavým příkladem je třeba Protiproud Petra Hájka. Pomineme-li silně bulvární vyznění některých zpráv, tak se nám dostane klasický obraz světa, který ovládají mocní "oni". Vůbec osoba Petra Hájka je velmi zajímavým příkladem vzdělaného jedince, který se z nějakého důvodu, snad hledání jistoty v nejistém světě, stal paranoidní osobou se sklony k argumentaci, u níž se člověk občas musí podívat na kalendář, aby se ujistil, jaký to je vlastně rok... Jen považte, tento člověk se domnívá, že kouření není lidskému tělu škodlivé, občanská společnost je fašistický způsob organizace, který tu chtěl nastolit služebník Satana - Václav Havel, blíží se nám také Apokalypsa,... Je skutečně zajímavé, když se příznivci Protiproudu pokouší ostatní nařknout z toho, že jsou nemyslící "ovce"....

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID