Das Boot (Ponorka), 1981

Německý režsér Wolfgang Petersen má na svém kontě řadu úspěšných filmů (Můj nepřítel, Trója, Nekonečný příběh), nicméně byl to právě snímek Ponorka (Das Boot), kterým se trvale zapsal do historie kinematografie.

Druhá světová válka byla nejstrašnějším konfliktem lidské historie. Vedla se na mnoha frontách a mnoha způsoby, jedním z nich bylo i prostředí moří a oceánů, kde odvážní lidé, snad plni vlasteneckých ideálů s poblouzněnou nacistickou propagandistickou představou, působili pod velením obávaných "mořských vlků" na ponorkách. Ponorky byly pro Německo strategicky důležitou zbraní už během první světové války, ale skutečným hegemonem moří se staly až při válce druhé.

Hned v úvodu je divák seznámen s tím, že ze 40 000 mužů sloužící v Německu u ponorkového námořnictva se jich 30 000 už domů nikdy nevrátilo. Skutečně, pracovat v podobné "kovové rakvi" bylo nesmírně rizikové.

Německý film Ponorka nabízí pohled na život posádky jednoho takového plavidla. Petersen nás nejprve nechá seznámit s hlavními protagonisty pomocí jednoho šíleného večírku, kdy většina z oněch mužů je hladce oholena a snad ještě stále dychtivě odhodlána sloužit na moři své vlasti. Velkou devizou filmu jsou ale zejména scény následující, kdy se podařilo na diváky přenést klaustrofobní pocit námořníka v ponorce, strach z každého zvuku, z nesmírné hloubky a z obrovské masy vody, která je všude kolem, takřka na dosah, jen za několika kovovými pláty...

Ponorka obsahuje několik scén, které jsou velmi silné zejména ve své autenticitě a bezprostřednosti. Je to válečný film, po jehož shlédnutí určitě divák na válku mít náladu nebude. Umírání tu je pomalé, bolestné, bez jakéhokoliv patetického hrdinství, což je věc, kterou si ve válečných filmech dost považuji.

Navzdory svému relativnímu stáří je to ve svém subžánru dosud stále nepřekonaný film a podle mě jím nějakou dobu ještě zůstane, porovnávat jej třeba s takovým americkým U-571 je dost nemístné. Petersonova Ponorka může být možná pro někoho dost obtížně stravitelná, chybí tam klasické atributy některých velkofilmů s válečnou zápletkou (velká láska na pozadí, apod.), rovněž délka takřka 3 a půl hodiny (režisérská verze) může odradit. Byla by to ale chyba, protože podle mě je takto investovaný čas časem dobře stráveným.