Horymír, Šemík a dobré víly aneb k čemu jsou taky "dobré" pověsti
Pověsti mám celkém rád, zejména takové ty lokální, které sé vážou k určitým mně známým místům, událostem a lidem. Většinou bývají poměrně krátké, někdy docela krvavé, občas i trochu uvěřitelné....a právě v tom je docela problém.
Nemám teď na mysli pověsti typu, "šel muž - uviděl dobrou vílu - ta mu splnila 3 přání - od té doby na onom místě rostou 3 stromy", u nichž je imaginární látka zjevná, ale takové, které se snaží zaplnit prázdná místa naší dávné minulosti, tu a tam uvádí nějaká data a tváří se u toho celkem vážně. Výsledkem pak může být i to, že dané pověsti někteří lidé věří (v čemž je utvrzuje i jejich okolí, tradice ve které vyrůstali, apod.) a jsou ochotni ji bránit až "na krev".
To je pak problém.
Velkou vinu na tom nese asi Hájek z Libočan, který si prokazatelně "vycucal z prstu" mnoho šíleností, částečně asi i Jirásek, jehož "Staré pověsti české" bývaly pečlivě čteny a leckomu některé bájmé příběhy prostoupily i do reality. Jasně, některé pověsti mají reálný základ a mohou lehce idealizovaně pojednávat o skutečných událostech. Jejich studiem lze ale jen velice těžko odhalit to pověstné "zrnko pravdy", protože většina pověstí se prostě a jednoduše přenášela ústním podáním a každý, kdo někdy hrál tichou poštu, určité ví, jaká to je svízel několik set let předávat příběh ústním podáním...
Výsledkem pak může být i to, že dnes někteří lidé věří tomu, že Čechy (a jistě i Češky) na horu Říp přivedl jedním velkým procesím praotec Čech. Asi nejvíce se mně ale - z důvodu zeměpisné blízkosti - dotýká pověst o Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi, která podle mého soukromého odhadu rovněž vykazuje velmi slušný počet "věřících". Předpokládám, že pověst je dostatečně známá (pokud ne, dá se poslechnout zde), takže se vyhnu nějakému popisu děje. V Neumětelích je postaven na místě Šemíkova hrobu takový malý pomníček, který místní uchovávají v patřičné úctě. V obci se totiž věřilo, že v případě poškození Šemíkova hrobu stihne vesnici nebývalé množství požárů. Přitom v 19. století se s oním "památným kamenem" bezesporu hýbalo, neboť tehdejší správce tamního panství provedl na místě několik vykopávek. Bez výsledku - jak také jinak. Vůbec tahle pověst je svízelná v mnoha ohledech a víra v ní je podle mě ukázkou buď zarputilého lpění na zvyklostech a zděděném kulturním odkazu předků, nebo absence důležitých historických a kulturních informací. Popřípadě kombinace obojího...
Nemám teď na mysli pověsti typu, "šel muž - uviděl dobrou vílu - ta mu splnila 3 přání - od té doby na onom místě rostou 3 stromy", u nichž je imaginární látka zjevná, ale takové, které se snaží zaplnit prázdná místa naší dávné minulosti, tu a tam uvádí nějaká data a tváří se u toho celkem vážně. Výsledkem pak může být i to, že dané pověsti někteří lidé věří (v čemž je utvrzuje i jejich okolí, tradice ve které vyrůstali, apod.) a jsou ochotni ji bránit až "na krev".
To je pak problém.
Velkou vinu na tom nese asi Hájek z Libočan, který si prokazatelně "vycucal z prstu" mnoho šíleností, částečně asi i Jirásek, jehož "Staré pověsti české" bývaly pečlivě čteny a leckomu některé bájmé příběhy prostoupily i do reality. Jasně, některé pověsti mají reálný základ a mohou lehce idealizovaně pojednávat o skutečných událostech. Jejich studiem lze ale jen velice těžko odhalit to pověstné "zrnko pravdy", protože většina pověstí se prostě a jednoduše přenášela ústním podáním a každý, kdo někdy hrál tichou poštu, určité ví, jaká to je svízel několik set let předávat příběh ústním podáním...
Výsledkem pak může být i to, že dnes někteří lidé věří tomu, že Čechy (a jistě i Češky) na horu Říp přivedl jedním velkým procesím praotec Čech. Asi nejvíce se mně ale - z důvodu zeměpisné blízkosti - dotýká pověst o Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi, která podle mého soukromého odhadu rovněž vykazuje velmi slušný počet "věřících". Předpokládám, že pověst je dostatečně známá (pokud ne, dá se poslechnout zde), takže se vyhnu nějakému popisu děje. V Neumětelích je postaven na místě Šemíkova hrobu takový malý pomníček, který místní uchovávají v patřičné úctě. V obci se totiž věřilo, že v případě poškození Šemíkova hrobu stihne vesnici nebývalé množství požárů. Přitom v 19. století se s oním "památným kamenem" bezesporu hýbalo, neboť tehdejší správce tamního panství provedl na místě několik vykopávek. Bez výsledku - jak také jinak. Vůbec tahle pověst je svízelná v mnoha ohledech a víra v ní je podle mě ukázkou buď zarputilého lpění na zvyklostech a zděděném kulturním odkazu předků, nebo absence důležitých historických a kulturních informací. Popřípadě kombinace obojího...
Jen několik poznámek:
- pověst poprvé zaznamenává až Václav Hájek z Libočan (16. století), dřívější kronikáři o ní nevědí ani zbla...
- příběh se měl odehrát někdy v polovině 9. století na Vyšehradě, to má ale hned několik úskalí: 1) Vyšehrad tehdy rozhodně nebyl sídlem Přemyslovců, 2) důležitou součástí příběhu jsou i horníci, ale jejich masová existence spojená s intenzivní těžbou na našem území právě v 9. století je vysoce nepravděpodobná
- skutečně si někdo vážně myslí, že by onen pád šlo přežít a pak si ještě v pořádku odklusat dalších cca 35 km?
- atd...
Pověsti jsou roztomilé literární útvary, které si právě svojí kouzelností a zajímavými zápletkami získaly mnohá srdce, zároveň nám nabízejí aspoň nějaké zprávy z dob, z událostí, o nichž jinak nemáme hodnověrné informace (nebo, v případě první části Starých pověstí českých, prakticky žádné informace). Veškeré vzpomínky jsou ztracené a lidská mysl se jen těžko vyrovná s faktem, že něco prostě už nikdy zjistit nepůjde. Na území Čech se v 9. století jistě odehrávaly zajímavé příběhy, politický boj o moc, rodinné spory, trable s úrodou, apod., ale jejich konkrétní podobu už nikdy nespatříme. Snad právě proto je svět pověstí - nabízející jasně a přehledně to, co "se stalo" - velmi populární a vlastně i docela potřebný.
Komentáře
Okomentovat