Fanatismus x rivalita

Dvě trochu různá slova, ale přesto mám dojem, že jejich rozdíl se někdy stírá. Asi jako u většiny jiných výrazů, tak i zde je nutno zvážit subjektivní úhel pohledu člověka, který podobná slova používá, protože i když druhý říká přesně totéž co první, tak to vždy nemusí znamenat zcela to samé. Proto si myslím, že by nebylo na škodu, kdybych tu představil můj pohled na fanatismus a rivalitu.

Předně jsem toho názoru, že rivalita sama o sobě nemusí vůbec znamenat a priori něco negativího. Rivalita je často dobrá, potřebná, působí jako důležitý stimul pro další činnot, apod. Představme si ji třeba na poli soupeření dvou politických stran, kdy obě vrší argumenty proč zrovnat volit stranu tuto a nevolit stranu oponentů. Pak proběhnou volby, kde po vyhlášení vítězné strany ta druhá uzná soupeřovo vítězství, pogratuluje mu a bude se snažit příští volby vyhrát zase ona. Podobně je tomu třeba i u soupeření znepřátelených fanouškovských táborů fotbalových týmů. Je možné se různě "špičkovat" uzavírat sázky, kdo že to v případě prohry svého týmu bude chodit s tým směšným knírkem, či kdo platí další rundu. V principu jde o to vymezit se vůči ostatním, ale zároveň s nimi zůstat na té úrovni (přátelské, kolegiální), jako byla předtím. S některými mými kamarádami mám rivalský vztah ohledně fotbalu, s jinými si zcela nerozumíme při preferencích kulturních akcí, apod. To ovšem neznamená, že bych je kvůli tomu nějak nenáviděl. Před fotbalovým zápasem ze sebe děláme trochu "šprťouchlata" a někdy uzavíráme hloupé sázky, ale nic to nemění na tom, že by to mělo znamenat konec našeho kamarádství. Je v tom v podstatě více oboustranná a dobrovolná radost okořeněná silnou dávkou napětí.

Fanatismus je podle mě něco jiného. Už samotný původ slova odkazující k posedlosti znamená, že tady se na nějaká kamarádstí hrát nebude. Cílem je druhého (a druhým může být kdokoliv, cizí fotbalový tým, konkurenční firma, soused, apod..) zničit, zadupat do země. Přeje se mu jen to nejhorší. Tady přichází ke slovu negace. Z takového konfliktu si jen těžko mohu vzít něco dobrého, něco, co by napomohlo řešení problému, nějak jej posunulo. Politické strany preferující fanatismus tak nemají v plánu zvelebit svoji zemi, kterou jim ve volbách ke správě svěřili občané, ale hlavně zničit soupeře. Radují se tedy, když životní úroveň obyvatel země rapidně klesá v momentě, kdy jsou u moci jejich protivníci, apod. Fanatik není ten, kdo přemýšlí o tom, jak něco zlepšit. Pro něj "zlepšení" je rovno totálnímu vítězství, hře s nulovým součtem.

Ne, fanatismus podle mě není zdravý. Klidně více rivality, ale přál bych si zároveň i výrazně méně fanatismu (na všech frontách).