Dámy a pánové konspirátoři

Konspirátoři (konspirátorky - abych bych zadobře i s genderovou korektností :)) a konspirační teorie jsou častým tématem různých debat a nezřídka vedou k ostrým názorovým liniím. Asi jen těžko můžeme nalézt událost, na kterou by z nějakého úhlu pohledu nepohlížely, smrtí Kurta Cobaina počínaje a teroristickým útokem na americká "dvojčata" konče.

Je to tak trochu prokletí moderního informačního věku. Jak kdysi ve filmu Knoflíkáři poznamenala jedna z postav, "ke každé informaci existuje nějaká jiná, která ji vyvrací..." (nebo tak nějak, už si to moc nepamatuju, od vzniku filmu už uplynul nějaký ten pátek). Skutečností prostě je, že s masivnějším rozšířením internetu, což pro ČR podle mě platí zhruba s nástupem nového milénia, lidé mohou snadněji nalézt názorově spřízněné jedince a společně si "pokecat", což dříve bylo přece jen o něco komplikovanější. Může se tak zdát, že "konspirační komunita" je tak lépe organizovanější a početnější, i když to zcela nemusí být vždy pravda.

Záměrně píši "konspirační komunita" v uvozovkách. Něco jako jednolitá skupina s aspoň hlavními stěžejními body "víry" prakticky neexistuje. Rozličné konspirační teorie se totiž vzájemně vyvracejí, čím šílenější teorie (můj subjektivní názor), tím ostřejší hranice. Jsem si tak samozřejmě vědom ošemetného označení "konspirační teorie", připouštím, že leckteré z nich se mohou (aspoň částečně) zakládat na skutečných faktech, historie nám zároveň dává i několik příkladu událostí, kdy "alternativní teorie" byly pravdě o poznání blíže než oficiální verze, to by ale rozhodně nemělo znamenat, že bysme měli k oficiálním informacím přistupovat a priori skepticky.

Současná psychologie nabízí několik možných vysvětlení šíření konspiračních teorií. Člověk žijící v post-moderním světě postrádá leckteré základní jistoty. Svět se mu mění doslova před očima, to co bylo jisté včera podléhá nejistotě zítřka, lidé migrují, kulty osobností padají a tvoří se noví "hrdinové z mramoru", mnohé věci jsou relativizovány, nastané příšerná katastrofa, apod. Člověk přirozeně touží po jistotě a harmonii, tu mu vnese do duše myšlenka, že to vše se neděje náhodou, ale je to součástí nějakého plánu mocných, kteří tahají za nitky světa. Přistoupení na pravidla této "hry" pak do mysli navráti klid. Další následné informace pak jedinec filtruje podle teorie kognitivní disonance (Kassin, 2007, s. 488), tedy podle toho, zda mu prvotní názor potvrzují x nepotvrzují.

Člověk taky zároveň neumí moc přijmout, že něco strašlivého (smrt mnoha tisíců lidí) může nastat jen v podstatě nevinnou souhrou okolností. Dovolil bych si při té příležitosti odcitovat jednoho ze svých oblíbených autorů, "Znakem neurotiků i dogmatiků bývá, že křečovitě popírají možnost náhody. Pokud člověk uklouzne na slupce od banánu, musí to být proto, že tajný nepřítel tam slupku úmyslně položil. Nebo pokud se neurodí brambory, zjevně skrytí nepřátelé sabotují kolektivizaci..." - Erazim Kohák, Hesla mladých svišťů.

Skutečně není těžké držet se své teorie i navzdory tomu, že leckteré skutečnosti hovoří proti. Vzpomínám si na jedno video, které znázorňovalo nějaké exploze ve "dvojčatech", tyto exploze ale byly do záznamu přidány až následně nějakým počítačovým programem. Když se tato informace provalila, některé zastánce to jen utvrdilo v jejich přesvědčení, neboť je určitě vytvořil někdo z mocné vládnoucí elity proto, aby konspirační teoretiky diskreditoval. Takovým přístupem se dá obhájit prakticky cokoliv.

Konspirační teorie jsou tak krásným lákadlem, které mohou do našeho vnitřního světa vnést pořádek, ucelenost, dělení na ovládané x ovládající, dobré x špatné, apod. To je mnohdy přijatelnější varianta než smířit se s tím, že svět je nejednoznačné, často smysl nedávající místo.