Listopad v sametu

25 let od 17. listopadu přímo vybízí k hodnocení. Diskuse k této události jen potvrzuje, že 17.listopad rozhodně není něčím, co by šlo uzavřít se slovy - vyřešeno. Stále tu existuje mnoho otazníků a stále je nad čím bádat, což se díkybohu skutečně děje.

Ke svátku se vyjádřil i prezident Zeman, který tvrdil, že se nejednalo o nějaké krveprolití, jak se často říká. Pochopitelně, srovnávat zákrok na Národní třídě s potlačováním demonstrací v jiných státech asi uplně nelze, ale i tak se v rámci naší země jednalo o zásah velmi krutý, který spoustu lidí probudil z "normalizační" letargie. Já jsem v té době byl žákem prvního stupně ZŠ a události jsem vnímal tak nějak po svém. Naši přede mnou doma o politice raději nemluvili (asi abych něco pak nereplikoval třeba ve škole), takže na mě jako šok zapůsobila informace, která jednoho dne roku 1989 vypadla z úst mému otci při vášnivé hře na nacisty a sovětské partyzány (jo, fakt mě to bavilo), že "Rusáci jsou pěkný svině" (to, že si teď myslí něco jiného, je věc druhá).

Zeman má samozřejmě pravdu v tom, že akce na Národní třídě byla jen jednou akci z mnoha. Sám jsem toho názoru, že je škoda, ze se trochu zapomíná na ekologickou demonstraci v Teplicích i na jiné události. Zejména pak na mezinárodní rozměr, bez kterého by náš sametový listopad byl jen těžko myslitelný. Samotný československý disent byl relativně malý a pro tehdejší vládnoucí garnituru nepředstavoval prakticky žádné nebezpečí, jak ostatně vyplývá ze skvělé knihy M. Vaňka "Vítězové x Poražení?"

Nedávno jsem četl nějaký výzkum veřejného mínění, kde se tvrdilo, ze značná část obyvatel je s vývojem po listopadu nespokojená. Nedivím se. Mnoho lidí, včetně spousty jedinců z mého okolí, mělo dost nereálná očekávání. Neuvědomovali si, že morální chátrání z doby normalizace, blahosklonný přístup ke stínové ekonomice (vezmu si v práci pytel cementu, však to nikomu chybět nebude...) a vůbec způsob žití v systému, který odvrhl takřka vše ideové a nahradil to falešnou maskou rutinních oslav, se promítne i do naší budoucnosti. Nestačí jen mávnout kouzelným proutkem. Minulost si neseme s sebou. Toto si ale v oné době uvědomoval jen málokdo. "Do několika málo let doženeme Rakousko, Německo..", hřímala čerstvě svobodná média. Začaly vycházet různé roztodivné tituly, třeba noviny "Ty rudá krávo", kde se zverejňovaly seznamy spolupracovníků StB. Nebyli jsme ale tak trochu spolupracovníky tehdejšího režimu my všichni? Možná právě odsud pochází ta touha vybrat si z "lidu" někoho, kdo si s režimem asi doopravdy nezadal a projektovat do něj svá přání a touhy, která ale stejně nemohou nikdy vyjít a která tento lehce zmatený dramatik jemuž jde o lidská práva (i když jak kde, že....) jen těžko může splnit...

A v tom mumraji tehdy i dnes se bohužel zapomíná na mrtvé z listopadu 1939.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID