O tom, jak si (ne)umíme filmově natočit vlastní historii

V pořadu DVTV se setkali politik Vondra (ODS, kauza ProMoPro, postava roku 1989, apod.) a režisér Sedláček (České století, mikina s vyznamenáním). Jejich diskuse, nečekaně velmi korektní (což jsem po přečtení Vondrova textu skutečně nečekal), se točila okolo zobrazení postavy novodobé ikony Václava Havla ve výše zmiňovaném seriálu České století.
Předem bych měl asi napsat, že seriál České století se mi moc líbil a jsem za jeho vznik velmi rád. Sedláčkovo a Kosatíkovo pojetí ve stylu filmu Konference ve Wannsee, kde prim nehrají velkolepé venkovní záběry, ale intimní scény ze zasedacích místností a kanceláří se mi zamlouvalo. Jistě, některé díly (zejména ten první s T. G. M.) působily trochu "prkeně" a zkratkovitě, nicméně i tak to bylo podle mě přínosné, neboť seriál pomohl rozvířit veřejnou diskusi nad otázkami, které nastolil. I zobrazení V. Havla mi přišlo celkem fajn, osobně jsem jej neznal, ale vždy na mě působil tak, jak jej Marek Daniel zpodobnil, tedy jako trochu nervozní intelektuál se silným akcentem na morálku, který se souhrou dějinných okolností dostal do politických her, kde mu to už moc nesvědčilo. A tezi o tom, že se v seriálu jeví jako slabá, větrem se unášjící, figurka odmítám. Pusťte si díl o vzniku Charty, nebo si vzpomeňte na "Poslední hurá", kdy Havel dost rezolutně odmítá Č. Císaře ve vládě, jedná s Čalfou, apod.. Takhle se nechová slaboučká figurka.

Ale dost Českého století, v pořadu DVTV totiž zazněla z úst pana Vondry myšlenka, že Češi neumí filmově zpodobnit své vlastní dějiny, prý nám to nejde... a jako důkaz, že když už ano, tak musí sestoupit do naší země kdosi ze zahraničí a ukázat nám jak na to. V tomto případě zmiňoval Hořící keř Agnieszky Holland.
No, nevím...
Hořící keř jsem viděl a celkem se mi líbil, po technické stránce to bylo dokonalé, z rekvizit dýchala ta atmosféra šedesátek, bylo to zajímavé a zábavné. Čistě po filmové stránce k tomu nemám žádných výhrad. Mé výhrady se mohou týkat spíše ideového poselství filmu, které mi přijde moc schematické. Záasadní chybu spatřuji v tom, že v miniseriálu se staví proti sobě tehdejší vládnoucí garnitura a masa lidu, což vůbec neodpovídá realitě. Tehdejší politici měli v republice nevídanou podporu (takovou, o níž si ti dnešní mohou jen zdát), drtivá většina veřejných exponentů byli přesvědčení levičáci, veřejné mínění podporovalo socialismus (s lidskou tváří), apod. Pokud se ale na snímek Hořící keř podíváte jako "tabula rasa", tak nic z toho tam nevidíte. Neříkám, že je lživý (i když místo fiktivní postavy studenta Trávníčka tam mohl klidně být nějaký reálně existující studentský vůdce - třeba Holeček, což byl pochopitelně přesvědčený socialista...), ale neposkytuje pravdivý obraz své doby (v lednu 1969 se v Praze skutečně nepromenádovaly davy ozbrojených sovětských vojáků, atd...)
Dávat jej tedy za vzor zpracování vlastní minulosti považují za dost defektní postoj.

Umíme tedy filmově zpodobnit vlastní minulost? Podle mě ano, skvělým snímkem je třeba Vláčilova Adelheid, Člověk proti zkáze s Abrhámem v roli K. Čapka a Svatoplukem Benešem v roli Masaryka... a třeba i zmíněné České století.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID