Tradičně netradiční Vánoce
Vánoce v současné české podobě jsou doslova prostoupeny odkazy na různé tradice našich předků. Hovoří se tu ale i o strachu ze západních Santa Clausů, bývalého strachu z východního Děduly Mráze, strachu z nárůstu komercionalizace těchto svátků a odsunutí tradic, které k nim neodmyslitelně patří, na vedlejší kolej.
Může být, nic proti tradicím, svým způsobem nám pomáhají definovat naši identitu, ale trochu se mi příčí myšlení některých lidí, kteří velmi ofenzivně napadají ty, kteří se aktivně na tradicích nepodílejí. V mém případě je to třeba večeření kapra s bramborovým salátem (prostě mi to nechutná). Porušuji tak posvátnou tradici Vánoc?
Nedomnívám se tak (a i kdyby...).
Mnoho našich slavných vánočních tradic jsou zvyky a ustálené činnosti, které se formovaly až v 19. století. Jejich výskyt tak nejde zrovna hluboko do minulosti. Ještě počátkem minulého století bývalo zvykem dávat na štědrovečerní stůl k jídlu 9 pokrmů (každý měl nějaký svůj specifický význam), kapr se rovněž více jak 200 let na našem stole o Vánocích neobjevuje, to třeba černý kuba se podává o mnoho déle (mimochodem, černého kubu jím na Štědrý den pravidelně a rozhodně nemám potřebu ostatní poučovat, že absence kuby na štědrovečerní tabuli znamená závažný prohřešek proti dobrým mravům), stejně tak zdobení a vůbec přítomnost stromečku není také zrovna nějaká hluboká tradice.
Přijde mi to podobné jako když někdo adoruje "tradiční rodinu" oproti té dnešní (post)moderní a vůbec si neuvědomuje, že to, co za "tradiční" rodinu považuje byla jen relativně krátká přechodová fáze v životě této instituce v 19. a v první polovině 20. století (i když jak kde, že...).
Tedy, tradice vznikají nové a na některé staré se pozvolna zapomíná, či se transformují do trochu jiného významu. Tak tomu ale bylo ostatně vždy, netřeba se toho přehnaně děsit.
Může být, nic proti tradicím, svým způsobem nám pomáhají definovat naši identitu, ale trochu se mi příčí myšlení některých lidí, kteří velmi ofenzivně napadají ty, kteří se aktivně na tradicích nepodílejí. V mém případě je to třeba večeření kapra s bramborovým salátem (prostě mi to nechutná). Porušuji tak posvátnou tradici Vánoc?
Nedomnívám se tak (a i kdyby...).
Mnoho našich slavných vánočních tradic jsou zvyky a ustálené činnosti, které se formovaly až v 19. století. Jejich výskyt tak nejde zrovna hluboko do minulosti. Ještě počátkem minulého století bývalo zvykem dávat na štědrovečerní stůl k jídlu 9 pokrmů (každý měl nějaký svůj specifický význam), kapr se rovněž více jak 200 let na našem stole o Vánocích neobjevuje, to třeba černý kuba se podává o mnoho déle (mimochodem, černého kubu jím na Štědrý den pravidelně a rozhodně nemám potřebu ostatní poučovat, že absence kuby na štědrovečerní tabuli znamená závažný prohřešek proti dobrým mravům), stejně tak zdobení a vůbec přítomnost stromečku není také zrovna nějaká hluboká tradice.
Přijde mi to podobné jako když někdo adoruje "tradiční rodinu" oproti té dnešní (post)moderní a vůbec si neuvědomuje, že to, co za "tradiční" rodinu považuje byla jen relativně krátká přechodová fáze v životě této instituce v 19. a v první polovině 20. století (i když jak kde, že...).
Tedy, tradice vznikají nové a na některé staré se pozvolna zapomíná, či se transformují do trochu jiného významu. Tak tomu ale bylo ostatně vždy, netřeba se toho přehnaně děsit.
Komentáře
Okomentovat