Okamurův kebab

Zmínit se v dnešním čase o muslimech je jako povídat si o časované bombě. Smiřme se s tím, po nějakém čase žijeme opět v době, která má jasně definovaného nepřítele, na jehož základě je možné se vymezit - je jím muslim, bytost (záměrně nepíší člověk) opovrhující vším živým, která cíleně touží napadnout a zničit jakési naše tradiční hodnoty.

Leckteré psycho-sociální výzkumy (zejména po roce 2001) dokazují, že v případě existence jasně pojmenovaného nebezpečí, které bereme jako skutečně výrazné, stoupá vnitřní koherence dané skupiny, jež se cítí z nějakého důvodu ohrožena. Pokud je tedy potřeba získat vliv se společnosti, či ji jaksi vnitřně "stmelit" poslouží nejlépe existence (ať už skutečného, nebo domnělého) nepřítele. Takovým nepřítelem bývá obvykle člověk, nicméně spousta lidí má v sobě jistou dávku soucitu a lidskosti a případnou likvidaci výše zmiňovaných nepřátel by asi jen tak nepřipustila. Dané nepřátelské osoby je tak třeba zbavit jejich lidskosti, ukázat je v nejhorším možném světle a hlavně - zbavit je jakýchkoli individuálních znaků. Je tedy potřeba z nich udělat zaměnitelnou masu osob, která postrádá jakékoliv prvky individualismu a lidskosti. Zabíjet, nebo vyzívat k zabíjení, utiskování, apod., někoho takto "tuctového", kdo postrádá pro nás barvité rysy lidské osobnosti (které jinak na svém okolí vidíme celkem běžně), už není velkým problémem.

Ideální ještě je, když s danou skupinou "nepřátel" nemá většinová populace žádné přímé zkušenosti a informace o nich tak může čerpat takřka výhradně jen z médií.

Mám pocit, že o něco podobného se už delší čas pokouší T. Okamura. Jak jinak si totiž vysvětlit v poslední době poměrně časté téma hrozby islámu strany Úsvit přímé demokracie? Islám je samozřejmě velmi rychle rostoucím náboženstvím (odhaduje se, že na světě je už více muslimů než křesťanů) a ve své fundamentální podstatě je mnohdy i oporou totalitních států, či extrémistických teroristických skupin. S tím asi nebude nikdo polemizovat. Islámský stát inspirující se wahhábismem (jehož územní nároky sahají až do Andalusie) představuje v současnosti jedno z možných globálních rizik, nicméně přijde mi trochu podivné, když někdo přejde "oslím můstkem" k paušálnímu označení celé cca miliardy a něco muslimů jakožto nepřátel našeho civilizačního okruhu (ať už si pod tím každý představí co chce..). Stojí za tím neochota zjistit si nějaké informace, nebo snad toužebné přání vidět svět v "jasných barvách černé a bílé" a tím se v něm snadno zorientovat? Při troše snahy lze přece zjistit, že aktivity Islámského státu (ISIL) velmi tvrdě odsoudilo hned několik muslimských autorit (včetně těch českých). Okamura však ve svém textu (v rámci demokracie!) nabízí návod pro své stoupence, kterak muslimům u nás náležitě (opět v rámci demokracie) otrávit život. Ano, těm muslimům, kteří prý chtějí ničit odkaz našich předků a naše tradice. Navrhuje tedy venčit prasátka v okolí mešit (taková recesistická taškařice...) a nekupovat třeba kebab (Okamura si zřejmě neuvědomuje, že kebab prodávají Arabové nezávisle na své víře, tedy i ti vyznávající křesťanství, to je ale příliš jemná distinkce, kterou při vytváření obrazu obecného nepřítele přece můžeme pominout, že...).

Ve svém textu uvádí pan Okamura i pozoruhodnou větu, že, "islám je jen jeden". Ale kdeže, pojem "islámský svět" neoznačuje myšlenkově, kulturně, sociálně (ba ani teologický!), ekonomicky, apod. jeden ucelený homegenní blok, ale poměrně pestré spektrum států, z nichž některé proti aktivitám ISIL odhodlaně bojují (troufám si tvrdit, že Okamura s Kebzou si myslí, že stejně jako východní Němci jen střílí do vzduchu....). Stejně tak v současnosti nemám pocit, že by zde probíhal nějaký "nástup islamismu", či snad "narušování demokratických práv" ze strany muslimů. Daleko více mi to připomíná "tvorbu" umělého nepřítele, kde Okamura (a Kebza) možná ani nemyslí svůj text zcela tak, jak jej formulovali, ale zejména jako dost pragmatický postoj, který pomůže získat potřebné politické body, neboť strana Úsvit celkem dlouhodobě přízeň voličů ztrácí (STEM). Právě v časech ekonomické krize a sociální nejistoty je navíc existence obecného nepřítele celkem vítána, protože pomůže "lépe" definovat příčiny některých současných těžkostí a dodá potřebné posílení identity na bázi vymezení se "my" a "oni". Nic nového pod sluncem. Schválně si zkuste do Okamurova textu doplnit místo slov "islám", "muslim" (popř. ve skloňování) slova "žid", "židovský", apod. Z některých pasáží skoro až zavane duch Německa třicátých let...

Ne, Okamurův návod na muslimy není nic jiného, než soubor cílených provokací.

Jsem tedy asi "zrádce národa", "zaprodanec", či "naivka". Popřípadě kombinace všeho možného okořeněna šťavnatým vulgarismem, ale což, není člověk ten, aby se líbil lidem všem (a líbit se lidem typu pana Okamury asi ani nechci).