Jak "tradiční" věci někdy nejsou vůbec tradiční

Někteří lidé při vzájemné komunikaci často odkazují na to, že určité věci jsou "tradiční", tedy v jejich mysli dlouholeté, ba prakticky fungující už "odjakživa", takže by bylo fajn k nim přistupovat s náležitou úctu.
Bohužel, často mám zkušenost, že stáří oněch "tradičních" záležitostí se v lepším případě měří na nějakých maximálně 200 let a v době předtím po nich prakticky - jak se říká - neštěkl ani pes....
Tak už tomu ale někdy bývá.

Narazil jsem třeba onehdá na názor, že tradiční česká piva jsou ta klasická na způsob plzeňského spodně kvašeného ležáku. Všechny ty ostatní údajně módní záležitosti jsou prý jen hloupé novinky a Češi vždy pili jen poctivé (ryze české) ležáky a ne žádné zhovadilosti jako třeba pšeničná piva, atd... Pravda to samozřejmě není. Tato tradice se, podobně jako většina ostatních, etablovala někdy v polovině 19. století (tedy v časech našich pradědů a prapradědů) a už nám příjde asi jako odvěká. Právě v polovině 19. století se v Čechách rozšířila průmyslová výroba piva a s ní i takřka absolutní převaha ležáků. Předtím ale bylo zcela normální, že se v Čechách vařilo a pilo pivo pšeničné, spontánně kvašené (které se de facto dělalo od středověku), apod. Tedy to, co si dnes zásluhou různých minipivovarů můžeme také dopřát.
Co je tedy doopravdy tradičnější?

Opusťme ale hájemství alkoholu a zkusme se podívat i na jiné oblasti lidského života. Poslední dobou se často přetřásá i téma rodiny a její údajně tradiční podoby. Základní problém podle mého názoru pramení z nepochopení historické kontinuity a z myšlenky, že rodina je neměnná instituce. Samozřejmě, že není. Rodina a její podoba pochopitelně za staletí prošla velmi důkladnou proměnou. V naší zemi ještě před cca rokem 1800 by bylo dnešní pojetí rodiny jakožto primárně vztahové záležitosti pokládáno bezesporu za velmi výstřední. Naše současná rodina (ta podle některých "tradiční" a "odvěká") tehdy prakticky vůbec neexistovala. Tehdejší rodina (familia) byla patriarchální a nejčastěji 3 generační, žilo v ní tehdy nejčastěji 5 - 8 rodinných příslušníků (možná více). Model nukleární rodiny nebyl zrovna obvyklým jevem. Vůbec termín "familia" (tedy snad rodina), který se v 16. - 18. století používal, by spíše asi měl označit ve smyslu dnešního chápání "domácnost". Tehdy se totiž do "rodiny" zahrnovali krom možných širokých vrstev příbuzných také různé děvečky, podruzi,... Instrukce k soupisu obyvatel z roku 1777 připomínají, že pod "jednu rodinu" je potřeba zahrnout ty osoby, které "samy pro sebe nevaří", "žijí pod jednou hlavou domácnosti a chlebí spolu (tedy stravují se společně)."

Obecně vzato se změnou sociálně - ekonomických podmínek padlo několik rodinných monopolů. Předně v oblasti sexuální už neplatí výlučnost manželství na sex (upřímně, ani dříve to nebylo stoprocentní, ještě dlouho ve středověku leckteré svazky církev nesvětila a nechávala jim někdy víceméně volný průběh), mizí i monopol na reprodukci (dítě se může narodit i nesezdaným párům a není z toho velká katastrofa), do výběru partnera už se tolik nepletou primárně majetkové otázky (a tím se zužuje i prostor pro vyjednávání rodičů obou snoubenců), koneckonců v současné rodině hraje prim láska a sexuální přitažlivost (v té tradiční byla rodina víceméně pojímána hlavně jako ekonomická jednotka). Tradiční rodina měla na své jedince výlučný vliv i v oblasti vzdělávání (předtím než do hry vstoupil stát s povinnou školní docházkou) a zaobírala se i otázkou pracovní, kdy pracoviště bylo většinou totožné s místem bydliště a často se dědilo z otce na syna, apod. Dnešní moderní rodina je spíše než místem práce, vzdělávání a fungování jako ekonomické jednotky místem, kde dochází k citové podpoře (respektive by asi k ní docházet mělo) . To jsou některé základní otázky, na kterých je vidět rozdíl mezi rodinou tradiční a moderní.

A po čem tedy někteří zastánci tradiční rodiny volají? Skutečně po tradiční rodině, jak je nastíněna výše? Pravděpodobně ne. To, po čem se často volá, je pouze tzv. "přechodová fáze" z rodiny tradiční do podoby rodiny moderní. Tedy fáze, kterou nastartovaly významné socio-ekonomické pochody 18. a 19. století a které se, tu dříve, tu později, logicky promítly i na podobě rodiny jako instituce. Ta pochopitelně není neměnná a nějakým způsobem společenské změny reflektuje. Vrátit se ale k přechodové fázi už ale z pochopitelných důvodů moc nelze. Pochody, které byly spuštěny, nelze jen tak zastavit. V tomto smyslu mi přijde trochu úsměvné, když se i dnes říká, že "rodina je základ státu", ale je to právě stát, který rodinu zbavil většiny jejích tradičních pravomocí (právo na výlučnou výchovu potomků, vzdělání, apod.).

Proč tedy tolik nářku ohledně ztráty oněch tradičních hodnot (zejména rodiny, v případě piva to asi není tak důležité :))? Každá změna s sebou přináší určitý prvek nejistoty, který nám může potenciálně hrozit. V takových časech se člověk rád upíná k "osvědčenému" a "spolehlivému", "od pradávna neměnnému" a už ho vůbec nemusí zajímat, že ono "neměnné" tu existuje možná jen dvě století. Změna v institucích jako je třeba rodina je jen logickým důsledkem změn celospolečenských, ekonomických, technologických, apod. A je jen otázkou času, než si to vše zase "sedne". Kupříkladu na fenomén singles se západní společnost ještě v padesátých letech dívala dost skrz prsty (údajně to byli neurotici, amorální lidé, apod.), ale už v letech sedmdesátých se jim negativní atributy připisovaly jen zřídka....A dnes? Dnes jsou singles často i nároční lidé, kteří budují kariéru, obvykle lidé vzdělaní a lidé, kteří většinou i mají nějakého partnera, do budoucna chtějí potomky (ohledně singles u nás provedl záslušnou práci svým výzkumem Marcel Tomášek, vřele doporučuji) a nebrání se nějaké formě budoucího rodinného života, jen ne vždy k tomu budou mít onen "papír z úřadu"...

To, že se rodina (a nejenom ona) mění, není nic katastrofálního. Změna je důkazem života.