Svět začal před 20 lety - nebo ne?

Někdy se mi po nahlédnutí do "oblíbených filmů" některých person na portálu ČSFD zdá, že prakticky veškerá filmová produkce, která je hodna pozornosti, pochází cca z posledních 2 dekád. Má to jistě svůj důvod, nové věci v umění obecně reflektují současnost a přijdou nám tak daleko více závažnější než třeba díla reagující na problémy, které dnes už považujeme za zcela marginální (nebo vyřešené). Přesto se neubraním dojmu, že v umění obecně je často přítomen prvek jisté nadčasovosti. Proč by se jinak stále hrál Shakespeare, Aristofanes, filosofové se vraceli k Platonovi a Aristotelovi, apod.?

Domnívám se, že nezájem o minule je tak z části i dílem naši pohodlnosti, kdy v záplavě nových podnětů je už samo o sobě těžké se jen trochu orientovat a "vyhrabat ještě něco z archívu" už velmi složité.

Což je podle mě škoda.

Nedávno jsem se podíval na některé filmy s Ch. Chaplinem a (navzdory určitě zastaralosti) zjistil, jak je v mnoha věcech stále aktuální a autentický (např. film Moderní doba). Přijde mi jako velká škoda když někomu doporučíte takový film, a ten je rázem zavržen s poukazem na datum výroby s tím, že to musí být pořádná nuda...(není!).

Podobně i v hudbě mám takovou zvláštní zálibu si u vaření pouštět starší jazz/swingove šlágry (Goodman, G. Miller, Bessie Smith, apod.), což považuji za velmi dobrou hudbu, která i dnes dokáže roztančit i rozesmutnit.. Ano, swing zažívá díky electro-swingu jistou renesanci, ale i tak..., zkuste to někomu doporučit.

Stejně jako se u diskriminace v důsledku věku užívá termín "agismus", tak i zde by šlo něco podobného uplatnit :).

Podle mě není na škodu být nepředpojatý a snažit se svět zpracovávat plnými doušky bez ohledu na to, co je zrovna "in", protože jinak se člověk může dost ochudit.