Je možná koexistence více etnik?

Věčná otázka "soužití více etnik" na jednom místě se cyklicky vrací na "pořad dne" tak často, že to skoro vypadá, jako kdyby ani nikdy neodešla. A možná že skutečně ne, je jako ten neodbytný návštěvník, který se před námi schová do koupelny... :-).

Nacionalisté obvykle požadují, aby se etnická jednotka kryla s územní jednotkou, tedy aby nedocházelo k nějakému míšení kultur, etnicity, apod. Postoj je to do jisté míry s ohledem na sociální darwinismus (pomineme-li degeneraci), i když se dá jednoduše zase na druhou stranu namítnout, že aplikovat biologické zákonitosti na lidskou společnost možná není zrovna nejlepší řešení...

Je dobré se ale pozastavit nad tím, že tuto otázku (samozřejmě v jiných kulisách) řešily generace před námi. Často to byly dost urputné pře. Stačí si vzpomenout na otázku o smyslu českých dějin, kdy se Pekař výrazně vymezoval vůči Němcům. V Pekařově podání totiž celé české dějiny byly zápasem Čechů s Němci, takže tento historik minulost (českou minulost) hodnotil podle toho, zda události pomohly českému živlu. Hodnotí (bez překvapení) pozitivně husitskou éru, ale zároveň pozitivně hodnotí i bitvu na Bílé hoře, protože ta měla za následek dominanci katolicismu na úkor německého protestanství... V takovém (rozuměj Pekařově) světě není možnost poklidného soužití více etnik (národů, atd...). Jedná se v podstatě o hru nulového součtu. Co jedna skupina získa, to jiná ztratí.
Docela mi přijde, že Pekař dnes přichází zpátky do módy.

Pochopitelně ke každé tezi existuje i antiteze, takže i Pekař měl názorové oponenty. Často se hovoří o Masarykovi, ale já bych zmínil zejména Emanuela Rádla, a to třeba i proto, že Rádl byl původně biolog. Rádl do této debaty předně vnáší důležitý argument ohledně neexistence "národa" v dnešním (respektive v Rádlově době) slova smyslu, pokud jej cílíme někam do středověku. "Národ" jako neumírající, věčná přírodní síla,je výplod německého romantismu, který měl svůj vliv už na Palackého. Rádl tento výklad pochopitelně popírá. Podle něj je nacionalismus Čechů v podstatě stejného ideového kořene jako nacionalismus Němců. Dnešními slovy to chápu zhruba tak, že nejde o spor dvou národů jako takových, ale o extremistů z obou skupin, kteří se vzájemně prakticky neliší.

Rádl v zásadě vidí tři podoby státu, jedná se o:
1) stát organický - kde národ usilovně pracuje a vytvoří si stát (národní stát), ovšem taková instituce je dost nesvobodná, neboť stát (potažmo národ) je zde nadřazen jednotlivci, což může vést k pronásledování homosexuálů počinaje a ostrakizací cyklistů za jejich jinakost konče.

2) stát většinový - kde v podstatě existuje cosi jako diktatura většiny. Jak by řekli čeští fotbaloví funkcionáři svým vytříbeným jazykem, "...silnější pes mrdá..."

3) stát smluvní - pravidla vznikají konsenzem s ohledem na práva menšin. Lidská práva dokonce mají větší váhu než stát, který zde není vnímán jako něco "odedávna přirozeného a neměnného".

Netřeba si dodávat, že Rádlovi byl nejbližší bod č. 3. Skutečně si nemyslel, že by vznik republiky v roce 1918 byl nějakou samozřejmou přirozenou událostí ve vývoji národa (respektive završení jeho boje, apod.). Byl to podle něj čin morální, rozumový (vykukuje tu Kant). Národovecké teze nevytvoří myšlenkový obsah, je třeba použít něco jiného... Tím "něčím jiným" měl Rádl na mysli ideál humanitní.

Ideál humanitní nevnímá lid jako kolektivní těleso, které se řídí nějakými přirozenými hlubokými hlasy (hlas krve, "národ" promluvil, apod.). Tento ideál vnímá člověka jako originální lidskou bytost, akcentuje jeho občanská práva. Všichni můžeme být občany nějakého státu a je celkem jedno, jaké národnosti, etnicity daná osoba je. To bylo jedno z poselstvích Emanuela Rádla, které se prolíná až do našeho století (a bude prolínat i dále do budoucnosti).

A já se v této problematice rovněž přikláním k Rádlovi (lépe řečeno k tomu Rádlovi před jeho poslední prací, i když to by bylo na delší a asi i trochu nemístné povídání). Prosím, nehodnoťme lidi jako součást nějakých (někdy i dost abstraktních) kolektivů, ale jako jednotlivce. Nechtějme stát národní, ale občanský. Neopakujme chyby minulosti.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID