Uprchlictví - fenomén (nejenom) dneška

Uprchlictví je takový lidský evergreen. Homo Sapiens pravidelně migroval ještě v době "lovců a sběračů", což podle některých antropologů byla doba relativně šťastná, neboť díky povaze svého života tu nevznikala extra velká potřeba kumulovat majetek, ergo se nevytvářely majetkové rozdíly a v podstatě ani nevedly války. Člověk se ale za tu dobu stihl rozšířit prakticky po celé planetě a další migrace byly už o poznání komplikovanější, protože nenarážely na společnosti "lovců a sběračů", ale spíše zemědělců, kteří svoji půdu pečlivě obdělávali a moc se o ni nechtěli dělit. Ještě horší situace pak nastala, když v oné společnosti existovaly vazalské vztahy, vládla tam náboženská - či jiná - ideologie (potvrzující často vlastní výjimečnost a relativizující obecné lidství "těch jiných") a nově příchozí brala jako zpochybnění vlastní kulturně-sociální hegemonie. V něčem takovém tak trochu pokračujeme dnes.

"It All Began In Africa", hlásal název jednoho ze songů formace The Chemical Brothers - a kluci z Londýna měli pravdu - tak či onak všichni skrze své dávné předky z Afriky asi pocházíme. To už je ale dávno a v současnosti nám tamní život přijde jako zcela jiný svět, kterému nerozumíme (možná ani nechceme rozumět). Ne nadarmo se říká, že 10 lidí zavražděných v Evropě je velké pozdvižení plnící titulky novin, ale 1000 mrtvých v Africe (snad vyjma turistických destinací) je zpráva, která rychle zapadne (pokud se vůbec do globálních médií dostane). Afrika nás v podstatě nezajímá, protože se nás zdánlivě netýká. Podobně je tomu i se současnou vlnou uprchlíků. Její příčiny v podstatě málokoho zajímají, podstatné jsou pro nás jen její viditelné následky, tedy strach o vlastní bezpečnost, nebo v extrémnější podobě obava "kam na dovolenou". Ne náhodou se v českém zpravodajství po zprávách o uprchlících z Afriky a Blízkého východu dostávají ke slovu zástupci cestovních kanceláří, kteří informují, kam případně lze jet. To je totiž to, co je skutečně asi důležité - spokojeně si strávit dovolenou a o nic jiného se nestarat. Proč taky? Latentní rasista si k tomu může ještě přidat spekulace o tom, že jsou to stejně jen "pitomí a nadržení čmoudi" (mechanismus projekce?), kteří by si "zasloužili zemřít", tak proč se starat? Proč se o to vůbec zajímat? Proč si nechat kazit dovolenou?

A ano, slova v závorkách skutečně byla vyřčena .

Současná uprchlická vlna je asi tou největší od migrace z doby největšího průseru lidstva - 2 sv. války. Je na Evropě, aby se s ní vypořádala nějak se ctí. Pochopitelně ale nežijeme v událostním vakuu a i předchozí uprchlické vlny na nás nějak dolehly. Jasně, byly o dost početně menší (ale v případě ČR byl počet běženců srovnatelný s těmi, kteří se mají přijmout i letos a příští rok), jen jedna věc se však dost podstatně lišila, a to postoj veřejnosti. Vzpomínám si, že i tehdy - mám tím na mysli roky 2003 a 2004 - byly určité protesty, ale nikdy snad nepřekročily mez masovosti. Trochu zjednodušeně snad lze říci, že veřejnost problematika uprchlíků (zejména z Iráku) ani moc nezajímala. Já jsem na tom byl tehdy jinak, neboť zrovna tehdy jsem působil v jedné "neziskovce" (což je dnes už skoro bráno jako pejorativní označení…) a pravidelně navštěvoval uprchlický tábor v Bělé pod Bezdězem. Měl jsem tak možnost poznat lidi, kteří z různých důvodů odešli ze svých krajin a po zajímavých peripetiích se dostali až do Čech. Byly to osoby z Kazachstánu, Azerbajdžánu, ale dost často se tehdy jednalo o lidi z Iráku, který postihla krutá válka.

Ano, ta válka, kterou jsme jako ČR byli součástí (Koalice ochotných) a kterou "proslavilo" bájné hledání neexistujících (chemických?) zbraní. Ano, válka, která "pomohla" destabilizovat region na mnoho let dopředu (i když Saddám byl pochopitelně mizera, o tom žádná) a když se k tomu přidají ošklivé výkyvy počasí (sucho), které zemědělce v Sýrii dohnalo až k násilně potlačeným protestům, tak rozbuška v podobě nespokojenosti a války je přichystána.

V dnešním globalizovaném světě prakticky vše souvisí se vším. Nechci sypat popel a vinu na hlavu Evropy a USA za současnou situaci, nicméně bylo by iluzorní zase situace vnímat tak, že se prostě jen "tak přihodily" a zbytek světa u jejich zrodu pouze přihlížel.

Zpátky do Bělé pod Bezdězem. Lokální firmy tam uprchlíky měly celkem rádi, byla to docela slušná a levná pracovní síla. Nevyznám se moc v mezinárodním právu a nevím, do jaké míry si lze legálně/nelegálně v postavení uprchlíka vydělat peníze, ale dělo se tak. Lidé z táborů sbírali nejčastěji brambory za takovou odměnu, za níž by to z "našich" nedělal asi nikdo. Bylo docela smutné vidět člověka, který utekl z konfliktu o náhorní Karabach přes Turecko, Rusko, Slovensko, majícího 2 vysokoškolské tituly, kterak je nadšený, že si vydělal pár korun (a pak si za ně snad koupil nějaký erotický magazín, či co….). To ale není zase tak podstatné, nakonec to s ním dopadlo dobře, získal místo na jedné VŠ a dodnes tam působí, což mě přivádí k otázce, která se v naší společnosti často obrací. Tedy, že je lepší preferovat lidi - uprchlíky z křesťanských zemí a kultur. Prý se lépe integrují… Nevím, má zkušenost mluví jinak. Lépe se podle mě integruje člověk - klidně i muslim - který je kosmopolitní, žije ve městě, používá aktivně internet, sleduje západní populární kulturu (třeba The Big Bang Theory), než syrský křesťanský pastevec z venkova, pro kterého je elektřina skoro cizí slovo.

Jak si tak po sobě tento text čtu, tak mám pocit, že se mi neúměrně prodlužuje a rozpadá na různé chuchvalce úvah, což asi není moc dobře. Asi by bylo dobré skončit, protože vím, že delší články málokdo čte. Pokud se tedy někdo dostal až sem a z nějakého důvodu jej mé psaní zaujalo, tak poprosím o shovívavost.

Často se také zmiňují náklady na "výživu, šacení, ubytování" uprchlíků, které nejsou malé. To je bezesporu pravda. Existuje však i mezinárodní Úmluva o právním postavení uprchlíků a na ni navazující Protokol. Když už se země k něčemu zaváží, tak by to třeba bylo dobré dodržovat. Upřímně, daleko větší částky ze zemí EU "odplují" pryč do daňových rájů.

Ono možná ještě existuje jedno vysvětlení současné vlny strachu z uprchlíků. Evropa si totiž prošla (respektive asi ještě prochází) hlubokou ekonomickou krizí, která otřásla jistotami a mohla podnítit "vzpouru" chudých (mimo jiné i následkem krize) proti ještě chudším a bědnějším a rozžehly jiskérku obav z něčeho jiného. Koneckonců i výzkumy v sociální psychologii mluví podobně, tedy, že lidé, kteří čelí blízkosti své smrti nebo si díky nějakému děsivému zážitku uvědomí více její existenci, mají tendence nahlížet pozitivněji na jedince, kteří sdílí jejich kulturní zvyky, názory a naopak nahlížet negativněji na lidi poněkud jiné. A možná (záměrně píši možná, protože ve světě společenských věd je to vždy jedno velké "možná" a "asi") je to i situace, která leckomu může vyhovovat. Odvádí totiž pozornost obyvatel od zcela jiných otázek (jako jsou už třeba ty výše zmíněné daňové ráje), což se vždy hodí.