Putování po Krkonoších

Jsem typem člověka, který zrovna nemiluje zimní radovánky. Ok, rád se občas kouluji a stavba sněžného muže mi také není vyloženě proti srsti, ale lyžování ani běžkaření (natožpak snowboard) jsem nikdy nepřišel na chuť. Přesto mám hory rád...

Díkybohu je tu ale také léto a s ním mnoho možností, jak se na horách náležitě "vyblbnout".

A vzhledem k tomu, že poslední dobou tak trochu "smrdím korunou" (strašný výraz...), dal jsem přednost jediným českým horám s vysokohorským rázem - citace z brožurky Královehradeckého kraje - tedy Krkonoším.

A rozhodně nelituji.

Dlouhou dobu jsem žil v domnění, že Češi své velehory znají velmi dobře a že když tak porůznu utrousím názvy míst které se chystám navštívit, tak bude okolí náležitě přikyvovat. Chyba lávky. Tento text tak můžete brát tedy i jako menší rady kam se třeba podívat v tuzemsku za zajímavostmi.

Není Černá hora jako Černá hora

Pivaři budou bezesporu znát celkem slušný moravský pivovar nedaleko Blanska, nicméně Černá hora je zároveň jeden z nejzajímavějších vrcholků Krkonoš a pozornosti návštěvníků by určitě uniknout neměla. Předně se na ni nachází legendární Sokolská bouda (foto níže).

Tato unikátní stavba je bohužel v katastrofálním stavu, což je určitě škoda. Snad budoucnost přinese lepší časy. Bouda by si to určitě zasloužila, postavena byla už za časů první republiky, navštívili ji oba tehdejší prezidenti (Masaryk i Beneš) a za 2. sv. války sloužila jako výcvikové místo SS a různých diverzantských skupin. Pozoruhodný osud. Vstup do této budovy s roubenou konstrukcí je dnes však jen na vlastní nebezpečí...

Nejenom zchátralými budovami je ale živ člověk, nedaleko od Sokolské boudy se totiž nachází příjemná vyhlídková věž (jejíž základy se sestávají z jednoho pilíře staré lanovky). Rozhledna Panorama poskytuje pohled na krkonošský masiv, takže krásně vidíte Sněžku, ale i nedaleký vysílač, stejně jako dost vzdálený Říp, město Trutnov, apod.

Dobré je určitě rovněž navštívit unikátní rašeliniště na Černé hoře. Jde se tam pohodovou cestou přes dřevěné chodníčky, které lemují naučné ukazatele upozorňující na místní květenu stejně tak intenzivně jako na to, aby člověk z chodníčku nesestupoval (nejvyšší zóna chráněného pásma).

Sněžka je jen jedna...

Nejvyšší česká hora je vlastně "česká" jen z poloviny. Prochází ji totiž hranice se sousedním Polskem, takže na vrcholku lze logicky potkat spoustu Poláků (a Polek :)). Výstup až na Sněžku si je možné ulehčit lanovkou, ale to je pro lenochy a nemocné :), takže my jsme dali přednost poctivému vystoupání po modré z nedaleké Pece pod Sněžkou. Výstup je to tedy namáhavý, o tom žádná, ale příroda vás odmění krásnými výhledy...

Paráda, ne?

A takhle vypadá finální výstup na Sněžku... Chvílemi si tam člověk připadá trochu jako na "Václaváku" :).

Hezký výhled se nachází (byť to z této fotografie není moc vidět) také ze samotné Sněžky. Ta měří podle posledního oficiálního měření 1603 metrů, což je o dost jiný údaj, než když se ji poprvé někdy v 16. století pokoušel změřit jakýsi Holanďan, který došel k neuvěřitelnému číslo 5 000 a něco... :). Pokud má člověk hodně rád Polsko, tak doporučuji projít si stezku Česko - Polského přátelství, i když tam jsme dali jen asi 300 metrů, neboť daleko zajímavější mi přišla vedlejší (česká) naučná stezka o době ledové.

Jak známo, na Sněžce máte i nejvýše položenou pobočku České pošty (je zajímavé, že tamní otevírací doba je delší než u mnoha jiných venkovských poboček :)) a kapli Sv. Vavřince, kde se i dnes tu a tam pořádá mše. Do nedaleké Polské boudy lze zajít na oběd, popř. na toaletu (berou zloté i koruny), ale já jsem řekl NE, neboť nedaleko Sněžky (cca 2,5 km na západ) se nachází slavná Luční bouda..

Ano, pivaři ji budou možná dobře znát (foto dole), protože právě v ní se nachází nejvýše položený pivovar v ČR, který navíc vaří velmi dobrý chmelový mok!

Jedná se o pivovar Paroháč, který nabízí klasický sortiment spodně kvašených piv + tu a tam nějaký speciálek. Ten bohužel v den mé návštěvy na čepu nebyl, takže jsem okusil světlou desítku (nebyla špatná, super chmelová, kvasnicová, tak jak má dobrá desítka vypadat) a polotmavou dvanáctku (subjektivni mi přišla lehce horší než desítka, trochu karamelová). Suma sumarum je to ale slušný pivovar s cenou 50 korun za 0,5 litru moku, což je jen o trochu více než kvalitní piva z pražských pivních barů. Vysokohorská přirážka je prostě vysokohorská přirážka. Zajímavostí pro pivní fajnšmekry jistě bude i možnost prohlídky pivovaru, ale tu jsem boužel neabsolvoval (i když snaha byla, leč pod pohrůžkou násilí jsem ji raději opustil).

Samotná Luční bouda je také pěkně stará stavba, existuje už od 17. století (byť pochopitelně v jiné podobě) a tamní personál je na to patřičně hrdý. Mimochodem, drobnost na závěr, ještě snad nikde jsem neviděl tam kmitající "ansámbl", jako právě v Luční boudě. Time management mají vyřešen na výbornou.

A to logo, učiněná nádhera.. :)

... a závěrem

Krkonoše nejsou jen místo pro aktivní dovolenou a gastronomii (zde musím doporučit jídla v Hoffmanových boudách, to je skutečně epesní radost!). Čas lze trávit i relaxací v Jánských lázní, v jejich půvabné kolonádě, či třeba v různých zábavních parcích (bobování, apod.), což ale není zrovna pro mě.

Ani cenově mi tamní pobyt nepřišel moc drahý, co se týče jídla, tak pokud člověk neobědvá zrovna ve vysokohorských "knajpách" a boudách, tak je cena ve srovnání třeba s matičkou Prahu o něco příznivější. I s kvalitou služby jsem byl vždy spokojen a byť se to vše může zdát jen jako maličkost, tak soudím, že právě takové maličkostí jen dokreslují svými mozaikovými kameny skvělý zážitek.