Divoká stvoření jižních krajin (Beasts of the Southern Wild, 2012)

Existují filmy, které kdyby byly lidmi, tak jsou jasnými extroverty. Pak jsou také jiné, komorní, intimní - ostatně stejně jako lidé. Divoká stvoření patří určitě do té druhé skupiny.

Hlavní hrdinkou je šestiletá holčička s komickým jménem Hushpuppy (Quvenzhané Wallis), která žije se svým otcem a několika dalšími lidmi v jakémsi slumu u řeky patrně v Louisianě. Kdepak, film není sociálním dramatem, které by popisovalo život na okraji společnosti a potíže s tím spojené, popřípadě by hledalo možné viníky.

Ona to je tak trochu otázka, čím ten film vlastně je?

Podle mě o mnoha věcech a zároveň prakticky o žádné. Vím, to zní docela divně, ale pokusím se to vysvětlit. Komunita ve které Hushpuppy žije není tak úplně nepodobná té z filmu Stále spolu. Alternativní způsob života ve slumu je silným protikladem života ve městě (které ve filmu ale prakticky neuvidíme), ovšem bez toho, že by se tvůrci téma pokoušeli nějak normativně zhodnotit. Podstatou je jednoduše to, jak svět kolem sebe (jehož středobodem je pro Hushpuppy vztah s otcem) vnímá malá holka (a té je celkem jedno, že žije ve špíně, nemá všechny ty "úžasné" hračky naší civilizace - na nic jiného není zvyklá). Rozumím tomu, že pro leckoho onen způsob filmového vyprávění může být dost málo, zejména v době, kdy jsme si možná trochu zvykli na to, že každý film musí dávat jasný smysl, musí v něm být zodpovězeny všechny otázky, apod.

Divoká stvoření hodnotím pozitivně, obsahují fajn hudbu, přirozené herecké výkony a i když nezaujmou propracovaným příběhem a strhujícímy zvraty (ostatně to ani snímek nemá v úmyslu), tak za zhlédnutí podle mě určitě stojí.