Pozvat na Hrad x nepozvat na Hrad?

Blíží se nám zase 28. 10. Významný den dnes už neexistujícího státu, k němuž se ale ČR dost významně hlásí (určitě hlučněji, než třeba Slovensko, které by také teoreticky mělo co slavit). Státní svátek odkazující k nějaké historické události (to jsou asi všechny) obvykle bývá dost pružným materiálem, který si vládnoucí skupina může upravovat podle své libosti. Sv. Václav tak bývá někdy označován za "ochránce české země", jindy je vnímám jako prozíravý chlapec, který přece pochopil, že germánskému živlu nemá cenu odporovat a milostivě se tak schoulil do jeho štědré náruče...
Ono je pak dobré podobné svátky brát bez velkého patosu, protože koneckonců stejně jako i jinde se jedná o rituály upevňování a legitimizování moci současné, apod. To není nic nového pod sluncem. V současnosti podobné rituály probíhají bez většího zájmu široké veřejnosti (která je prakticky jen ráda, že má den volna), což o vztahu ke státu (popř. národu, ať si každý dosadí co je libo) také něco vypovídá. Možná snad s jednou výjimkou - udílení statních vyznamenání.

Dostat státní vyznamenání, to je velká věc. Jen považte, člověk se pak ocitne ve společnosti lidí (v případě Řádu Bílého lva, což je vyznamenání nejvyššího levelu) jako je třeba Nikola Tesla, E. Beneš, L. Brežněv. Mezi držiteli jsou třeba také lidé, kteří by si vzájemně vedle sebe možná ani nesedli (vyznamenání získal např. maršál Koněv a čínský nacionalista Čankajšek, slušná dvojka by byla také komunistobijec V. Krajina a Fidel Castro :)).

Vyznamenání zná naše země pochopitelně více, už dříve tu byla třeba ne moc populární Svatováclavská orlice, mezi jejíž držitele patřil třeba i režisér O. Vávra. Pochopitelně se občas objeví někdo, kdo státní vyznamenání z různých důvodů odmítne (2013 - V. Mišík), což se třeba - pokud se nemýlím - u výše zmiňované orlice nestalo (on sám o sobě výlet do Kobylis nemusí být špatný..., jen když vás tam na konci pobytu nečeká kulka).
Občas nastane ale i zvláštní paradox, kdy na prestižní udílení cen prezident republiky někoho nepozve. Například loni se tak jednalo o dva univerzitní rektorky, kteří asi panu Zemanovi moc do oka nepadli.

Ono nepadnout do oka panu Zemanovi je však docela jednoduché. Zeman je bytost plná kontroverzních výroků, které přímo vybízejí k hlasité polemice (kterou ale lze s touto kymácivou hlavou státu vést dost obtížně). Někdy stačí, když je daný člověk reprezentantem země, s níž má ta naše země nějaké spory. Ano, narážím na případ "ukradených českých dětí" norskými úřady.

To je - prosím pěkně - naprosto šílená kauza. Fascinuje mě, jak takřka každý má k tomu co říci, jak mnoho lidí vynáší zaručené (a někdy dost drakonické) soudy, ale vzato kolem a kolem (jak to u podobných emočně vypjatých událostech bývá) o podstatě věci neví skoro nikdo, což je i celkem logické. Smutné je pak, že o samotné děti jde až asi v poslední řadě a - podle mého názoru - tuto pseudokauzu využívá i mnoho politiků k posílení vlastní prestiže s tím, že se ohřejí v poslední době slušně plápolajícím ohýnku národnostní vášně.
Kdepak, pan prezident se s norskou velvyslankyní nebude bavit, nebude ji nikam zvát (a trochu tak připomíná uraženého klučinu na pískovišti).
Norsko je asi "eklhaf". Nicméně tento "eklhaf" v České republice utrácí poměrně značné finanční prostředky na podporu - jak se domnívám - solidních a potřebných projektů. Jedná se například o zachycování a ukládání oxidu uhličitého, práce s vězni před jejich propuštěním (podle mě dost důležitá a dosud trochu zanedbávaná činnost), pomoc v péči o duševní zdraví, či třeba i zvýšení transparentnosti a participace občanů na veřejných věcech. Podobných projektů je pochopitelně mnohem více... Ale jo, vytrženo z kontextu, bez relevantních informací, budeme to ošklivé Norsko radši blokovat a nikam nezvat.

Ostatně co čekat od lidí, pro něž transparentnost je asi ošklivé slovo.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID