Hvězdné války nejsou sci-fi

Do kin nám s koncem letošního roku přijde i další díl populární filmové série Star Wars (Hvězdné války), které tentokráte přibude sedmý bratříček.

Když jsem byl malý, tak slova "Hvězdné války" byla tak trochu magickým zaklínadlem. Všichni jsem věděli, že je to nějaké úplně moc supra filmové dílo u něhož se bezesporu slintá blahem, ale prakticky nikdo to neviděl. Fantazie tak pracovala za mě a já si do spojení "Hvězdné války" promítal vše možné i nemožné.

Pak padla "železná opona" a populární Hvězdné války se dostaly i k nám (i když i dříve tu pravděpodobně kolovaly na pirátských VHS, nicméně ty se ke mně tehdy bohužel nedostaly). Nejdříve jsem je četl (ve slušném překladu Ondry Neffa, knihu mám dodnes schovanou :)) a poté i viděl. Co na to říci, pro duši puberťáka je to prostě paráda...

Vědecko fantastické literatuře i filmům jsem byl už od mala celkem nakloněn. Scifárny v osmdesátých letech totiž ani zdaleka nebyly takové tabu jako v letech padesátých, kdy byly - někdy bohužel poprávu - pokládány za ukázkový brak kapitalistické společnosti. Jen považte, právě v osmdesátých letech vznikly všechny ty skvělé komiksy z ABC, jako byla třeba Galaxia, Vzpoura mozků, vznikl seriál Návštěvníci, apod. Netřeba dodávat, že jako malý jsem se v budoucnu viděl jako pilot kosmické lodi na hranici sluneční soustavy.

Dětství a dospívání dokáže být tak naivní.

Ale zpátky k titulku, dokud mé myšlení není ještě úplně odbíhavé. Hvězdné války už pro mě ani zdaleka nejsou takovým kultem jako dříve (leč na film se stejně možná půjdu podívat), přesto bych si dovolil tvrdit, že do žánru sci-fi přímo nespadají. Hvězdné války jsou podle mého názoru klasickým příkladem fantasy ve vesmírných kulisách.

Není to snad trochu kacířský názor? Podle mého ne.

Sci-fi je žánr, který se zabývá obvykle technologickým pokrokem (nebo třeba klidně i regresí) a tím, jak tento pokrok působí na lidskou společnost. Klasickými případy pak může být příběh o nějakém vynálezu umožňujícím cestování časem (a problémech s tím spojených), či třeba existence umělé inteligence.

Stačí si vzpomenout na slavnou Asimovovu povídku "Lhář!" z cyklu "Já, robot", kde existuje robot, který umí číst lidské myšlenky. Tento robot - říkají mu "Herbie" - samozřejmě dodržuje zákony robotiky (kde se mimo jiné praví, že robot nikdy nesmí ublížit člověku). Když je tedy konfrontován s dotazem, jehož zodpovězení by mělo za následek konfrontování člověka s tvrdou a nepříjemmnou pravdou, tak...Herbie jednoduše zalže. Tím se ale vytvoří pro lidi daleko horší situace a v nastálém logickém paradoxu Herbiemu "odchází" jeho pozitronický mozek. To vše je velmi poutavě popsáno s přihlédnutím k odborným (nebo k pokusu o odborné termíny tak, jak by měly dle autora vypadat v budoucnu) termínum. To je podle mého příklad sci-fi, vědecké fantastiky.

Naproti tomu u Hvězdných válek jsou pochopitelně také roboti, ale nikdo se moc nepozastavuje nad jejich myšlením, nad jejich úlohou v lidském světě. Podobně je tomu i s jinými vynálezy, nebo například i přítomností mimozemských bytostí. Ve Hvězdných válkách prostě jsou a basta.

Ve Hvězdných válkách máte navíc v podstatě všechny charaktery (snad až na pana Vadera) dost černobíle vyhraněné, velkou roli tu hraje mystika (tajemný řád Jedi, původ pánů ze Sithu, všemocná vesmírná síla - připomínající snad magii z "klasických" pseudostředověkých fantasy), což je atribut, který u sc-fi podle mého názoru moc přítomný není.

Troufám si tak tvrdit, že Hvězdné války jsou převážně "vesmírnou operou", fantasy v přitažlivém hávu, který díky vesmírným letům může svým obalem působit jako slušná scifárna, nicméně ve své podstatě se jedná o klasickou fantasy.

Ale na tom stejně houby záleží, ten pohádkový svět má přece hodně co do sebe :).

A já pořád doufám, že očekávaný sedmý díl bude solidním nástupcem a že firma Disney ságu nepoloží. Jinak by si Mickey Mouse s kačerem Donaldem zasloužili výlet na Korriban... :-)