Tak špatně nikdy ve světě nebylo...

Svět je čím dál tím horším místem, tak zle nikdy nebylo. Dnešní generace přivede Zemi do katastrofy. Člověk aby se pomalu bál vystrčit nos ze dveří, všude jsou samé vraždy!

Poznáváte?

Asi každý z nás má v okolí někoho, kdo by se pod výše uvedená (notně emotivní) prohlášení bezpochyby podepsal. Je tomu ale skutečně tak?

Problém lidského poznávání spočívá v tom, že člověk nemůže být vždy u všeho osobně přítomen. Informace jsou však v globalizovaném světě - a takový ten náš bezesporu je - velmi důležité, ať už za ně považujeme například předpověď počasí, či stupňování napětí mezi Ruskem a Tureckem. Kdsi jsem četl, že skutečnou zbraní 20. století není ani tak raketa vzduch-vzduch, ani atomová bomba, ale prostě a jednoduše informace. Přiznejme si navíc, že probírat se informacemi může být někdy i docela zábavné, ať už někoho zajímá mezinárodní politika, fotbalové statistiky Mongolska, či třeba průměrná délka pohlavního údu mužů v Nairobi (to je mimochodem asi 14 cm). Všechny informace samozřejmě nejsou vždy úplně relevantní, takže pokud zrovna nejedete za sexuální turistikou do Nairobi, tak výše uvedený údaj asi nevyužijete. Určitým sítem informací jsou tak pro nás masová média, která by ideálně měla vybírat to důležité a podstatné.

To vše by bylo hezké, nicméně je potřeba také přihlédnout k tomu, že pro každého může být podstatné něco jiného (organizuji zájezd dívčí katolické třídy do Nairobi x plánuji si postavit dům na hranici Sýrie a Turecka) a pak ještě taková maličkost: leckterá média někdo vlastní a může tak upřednostňovat jistý typ zpráv. V neposlední řadě jde pochopitelně také o peníze. Znásilnění a vraždy jednoduše v mnoha lidech budí větší pozornost, než úspěšný výlet školáků za poznáním místní květeny, či - ještě lépe - otevření nějakého nizkoprahového centra.

V roce 1976 ve Skotsku vychází výzkum s názvem "Bad News", který moc médií odhaluje v celé kráse. Tento výzkum se týkal postojů lidí k tehdejším stávkám hornických odborů. Výsledky se shodovaly s mediálním zpravodajstvím, a to i v těch bodech, kde bylo v rozporu s realitou. To je pochopitelně docela problém, neboť jde o to, že tvůrci zpravodajství (ať už úmyslně, či neúmyslně) rozhodují o tom, co se do zpravodajství dostane a v jakém světle. Lidé navíc mají tendence si události pamatovat tak, jak jim byly předloženy z médií (v té době to byla nejčastěji televize, ale podle mě to lze vztáhnout i na dnešní internetové zpravodajství). Dobré je také dodat, že jak byly informace mediálně prezentovány, dost často odráželo rovněž postoje tehdejších dominantních skupin...

Dnešní člověk je na jednu stranu podle mého názoru vybaven trochu slušnější rozlišovací schopností (prostě už se otrkal...) a možná se staví vůči mediálnímu zpravodajství kritičtěji, na druhou stranu na něj ale útočí daleko více senzací, a to konkrétně nejčastěji z internetu. Vytvořit nějakou šílenou zprávu, např. "Václav Havel nezemřel, ale žije v Nairobi a studuje tam délku mužských pohlavních údů", nedá moc velkou práci. S trochou štěstí lze podobnou zprávu šířit do několika hodin prakticky po celém světě.

Že vám také přijde dnešní svět čím dál tím horší a nebezpečnější? Skutečně? Na vině patrně nebudou zločiny samotné (např. vraždy), jejich počet se ostatně lehce snižuje a svého maxima od vzniku ČR dosáhl v roce 1998 (313), za loňský rok se jednalo "pouze" o 160 případů...

Podobně je tomu i v jiných "odvětvích", jen někdy je nutno přihlédnout k dobovým okolnostem (např. v roce 1950 zde jezdilo výrazně méně automobilů než dnes, tedy počet ukradených vozů asi nelze moc porovnávat, to platí třeba i u mobilních telefonů).

Já se ale vystrašeným lidem ani moc nedivím, doba se změnila a vše jiné často podvědomě vnímáme jako nebezpečné. A když k tomu navíc diváky masíujeme pitomostmi typu "krimi zprávy"...