Liborův blog

Reklamština se často vyznačuje různě vysokým stupěm blbosti, slyšíme tak o "jedinečné a nově svěží chuti jistého piva", což má pochopitelně zákazníky přilákat ke koupi, i když to zároveň znamená, že onen pivovar (vlastněný nadnárodní skupinou, což mu mimochodem vůbec nebrání v tom drnkat na vlasteneckou strunu "poctivého českého piva") tedy do té doby asi vyráběl pivo dost nesvěží a zvětralé, či co... Reklamu prostě nelze brát zase tak vážně. Člověk by přesto asi musel skutečně žít někde na Marsu, aby tomu všemu unikl. V poslední době jsem si všiml jednoho obzvláště pitomého sloganu, kdy obchodní řetězec Globus tvrdí, že "tady je vše ještě v pořádku." V minulém textu jsem volně zmínil jednu citaci od známého polského spisovatele Sapkowského. Je to podle mě citace dost pravdivá, v současnosti skutečně zažíváme mnoho událostí a asi nebudu daleko od pravdy tvrzením, že "se píšou dějiny". Kdo je bude psát, jak to dopadne a jak na naše události budou...

Byl 15. březen a sněžilo, vítr se nepříjemně dostával i pod teplé kabáty a počasí se celkově blížilo stavu "ani psa bys ven nevyhnal". Tak tomu bylo toto úterý a podobně i před lety na 15. 3. 1939. První věc, která mi proběhla hlavou když jsem v úterý vykoukl z okna, byla vzpomínka na moji babičku, která mi vypravovala o tom, jak Němci obsazovali Prahu. "... a tehdy tak protivně sněžilo", říkávala. Mně to vždy přišlo zvláštní, protože v polovině března prakticky nesněží a já byl v tuto roční dobu vždy zvyklý prohánět venku merunu, či dělat jiné alotrie. Chápu ale, že lidi tehdy vzrušovaly trochu jiné věci než bylo jen počasí. Konec třicátých let byl trochu děsivou dobou, aspoň tak se nám to zdá s odstupen při četbě odborných knih a studiu některých dokumentů. Lidé ale své životy prožívají často mimo velké dějiny. Moje babička tehdy pracovala v Praze. Její funkce by šla popsat jako služka. Bydlela v jedné pražské židovské rodině, kde se starala o úklid domácnosti (mě...

O De-Phazz jsem sluchem už zavadil mnohokrát, ale bohužel nikdy mi nerotovali v přehrávači natolik dlouho, abych si je mohl označit pomyslným srdíčkem. Přesto jsem si s příchodem nové desky Private řekl, že za zkušební poslech by to jistě stálo. A taky že jo! :) Předně by bylo fajn zmínit, že na albu Private nejsou nové dosud nevydané skladby. De-Phazz v podstatě "jen" vzali svůj repertoár (sahající až k roku 1997) a pokusili se jej "očistit" od elektroniky a vše nahrát krásně aktusticky. Výsledek je moc dobrý a já musím De-Phazz za tuto nahrávku poděkovat. Jejich podmanivá hudba v sobě kombinuje downtempo, jazz (jak jinak) s trochou etno hudby a není asi příliš troufalé říci, že ve svých hudebních vodách tento německý projekt moc velkou konkurenci nemá. Objevování žánrů, koketování s lounge, jazzem i elektronikou a hlavně fůra pohodové muziky, to jsou esence desky, která na posluchače čeká od 29. 1. tohoto roku. Na iTunes lze desku koupit za cca 11 dolarů, což je c...

Objevil se nám nový termín - "klinikáři". Termín, který se směle může zařadit po boku neurčitých "sluníčkářů", "dobroserů" a podobných zevšobecňujících klišé, které vymezují blíže neurčitou skupinu "vlastizrádců", aspoň tak nějak to možná funguje ve vlhkých snech některých lidí. Asi nemá moc smysl dopodrobna rozebírat funkci podobných nálepkovitých označení. Účinek mají, aktivizují, integrují (oponentní skupinu), pomáhají abstrahovat od zdánlivě nepodstatných individuálních lidských rozdílů a nabízejí srozumitelnou představu světa jako zápasu "nás" s "nimi". Současným a nyní velmi aktuálním kolbištěm boje "nás" s "nimi" se stalo Autonomní sociální centrum Klinika na Žižkově. Centrum, které už od doby svého vzniku je tak trochu oříškem sváru některých skupin. Budovu bývalé plicní ambulance ne zcela v souladu se zákony získala skupina několika aktivistů. Podle paragrafu 208 se jednalo asi o trestný čin, nicmé...