Klinikáři

Objevil se nám nový termín - "klinikáři". Termín, který se směle může zařadit po boku neurčitých "sluníčkářů", "dobroserů" a podobných zevšobecňujících klišé, které vymezují blíže neurčitou skupinu "vlastizrádců", aspoň tak nějak to možná funguje ve vlhkých snech některých lidí.

Asi nemá moc smysl dopodrobna rozebírat funkci podobných nálepkovitých označení. Účinek mají, aktivizují, integrují (oponentní skupinu), pomáhají abstrahovat od zdánlivě nepodstatných individuálních lidských rozdílů a nabízejí srozumitelnou představu světa jako zápasu "nás" s "nimi".

Současným a nyní velmi aktuálním kolbištěm boje "nás" s "nimi" se stalo Autonomní sociální centrum Klinika na Žižkově. Centrum, které už od doby svého vzniku je tak trochu oříškem sváru některých skupin. Budovu bývalé plicní ambulance ne zcela v souladu se zákony získala skupina několika aktivistů. Podle paragrafu 208 se jednalo asi o trestný čin, nicméně já bych byl - jakožto právnický laik - trochu shovívavější a možná trochu naivně bych připomněl nejenom ono "havlovské" o suché liteře zákona a duchu zákonů. Budova byla v příšerném stavu, nevyužívaná a zásahem aktivistů se z ní stalo místo s něčím jako restaurace, lokální prádelnou, občasnými kulturními představeními (divadlo, projekce), jazykovými kurzy, různými dílnami, apod. Podle mě docela fajn komunitní místo (ano, také jsem jej navštívil a zařadil se tak mezi řady sluníčkářsko - klinikářských dobroserů), u něhož chápu, že třeba není pro každého, nicméně na nízkou návštěvnost si žižkovská Klinika rozhodně nikdy stěžovat nemohla.

Myslím si, že pro velká města, kam patří i Praha, je podobné místo docela důležité. Vymaní člověka z anonymních vazeb nevazeb stereotypních činžáků, kde o svých sousedech někdy nevíte víc než to, že mají psa a jmenují se Novákovi, a nabízí také slušnou alternativu k vysedávání po tuctových hospůdkách (nic proti tomu), doma před TV a sterilních kinosálech multikin (čímž nechci říct, že by jiné možnosti vyžití neexistovaly, ale asi víte, co tím myslím).

Dokážu pochopit, že některým asi je podobné místo trnem v oku. Příkladem mohou být ti z IVČRN, kteří bombardovali radnici Prahy 3 rozhořčenými maily (zajímalo by mě, kolik z pisatelů mailů skutečně Kliniku navštívilo) a Praha 3 na jejich výtky slyšela. Možná použiju trochu nemístné srovnání, ale v osudových únorových dnech roku 1948 prezidentu Benešovi také chodilo mnoho pobouřených výzev lidu (a to z velké části jen proto, že lidé z KSČ dokonalé zvládali taktiku politického boje a zapojení mas).

Celá situace je o to pikantnější, že "velká mračna" se nad Klinikou začala stahovat po nedávném útoku radikálů po velkých protiuprchlických demonstracích (na kterých se však více než migranti řešil tzv. "vnitřní nepřítel"), které měly za následek podpálení Kliniky a jednoho zraněného (následné konspirační teorie bych nechal bez komentáře). Můžeme to chápat i tak, že Klinika prostě "dělá bordel" a je potřeba ji nechat zmizet. To je asi podobná logika, jako poukaz na to, že oběť zločinu si za to prostě může stejnak sama a jen mezi slušné lidi přitahuje pozornost násilníků.

Smutné.

Případný konec Kliniky ale nic nevyřeší, obětní beránek se najde jinde (oprášíme Romy, nebo třeba zacílíme na cyklisty). Pochybuji však, že se Klinika dočká nějakého zastání (krom svých pravidelných návštěvníků). Podobné skupiny lidí jsou totiž často prezentovány jako "feťáci" a "nemakačenka" a málokdo se pak zajímá o to, že realita je o poznání jiná.