Běh jako nové náboženství

Je určitě pravdou, že na běh a věci s tím spojené narazíte prakticky všude. Populárním slovním spojením "je to běh na dlouhou trať" počínaje a záplavou reklam konče.

Běh se tak pro část společnosti stal novým náboženstvím.

Není tomu však v historii naší země poprvé, už v osmdesátých letech zažil v Československu běh solidní boom. Tento sport se tehdy masově rozšířil mezi amatéry, kteří měli dokonce svoji ligu, natočil se seriál Dlouhá míle, apod. Tento boom se ale s tím současným moc srovnávat nedá, ono srovnání totiž pokulhává asi stejně jako srovnání československé společnosti s tou dnešní. S trochou nadsázky to jsou dva odlišné vesmíry.

Běh nám dnes proniká prakticky všude, jsou jej plné reklamy, mnoho lidí o něm "zasvěceně" i zasvěceně hovoří a "lajfstajlové" časopisy píší články ve stylu "jak uběhnout maraton za 3 měsíce".

Na první pohled by se zdálo, že je to v pořádku, protože naše země propadla zdravé aktivitě, což může být přece jen ku prospěchu.

Osobně si však myslím, že to vše je ještě o něco složitější. Běh je totiž ideální marketingový produkt, který se v dnešní době musí skvěle prodávat. Ne nadarmo se říká, že s nástupem sociálních sítí se z nás více a více stávají individualizovaní jedinci, kteří namísto klasického "pokecu s přáteli" raději sdílí zážitky na internetu (ano, je to tak trochu klišé, ale asi víte na co narážím). Běh je k této aktivitě ideální. Je totiž aktivitou zároveň společenskou i ryze individualistickou. V běhu jste vždy sami, závodíte sám iza sebe, váš osobák je jen váš, trénujete pro sebe, apod. Těžko si představit individuálnější zábavu. Tyto aktivity však současná dataholická společnost zvládá masově postovat na sociální sítě svým virtuálním i skutečným kamarádům, což z činnosti zároveň dělá aktivitu společenskou. Jistě, v trochu pokřiveném slova smyslu, ale přesto. Běh který si nezaznamenáte na všechny ty různé RunKeepery, Endomonda, Garminy, apod. jako kdyby vůbec nebyl.

V takovém podhoubí se běhu dobře daří. Hodně tomu napomáhá i představa, že běh je v podstatě nejlevnější sport. Ano, to teoreticky platit může, ale v praxi - pokud to s tímto sportem myslíte aspoň trochu vážně - se prodraží jako kterýkoli jiný sport. Jen považte. Základem jsou boty. Ty slušné pod 1000 korun určitě nekoupíte, pokud běháte pravidelně tak se budeme pohybovat v částkách 3000 a více. K tomu ještě nutno připočíst, že každé boty se po cca 1000 km jaksi opotřebují (hůře tlumí, apod.), navíc je dobré mít dvoje, protože jiné jsou do terénu, jiné na silnici. Vlastně ideálně troje, protože závodní boty vypadají také trochu jinak a závodů je dnes všude hafo a když už na ně chodí i můj soused Tonda (který se ještě loni nalejval každý večer gambáčem a pojídal bůček), tak musím přece taky! K tomu nějaké funkční prádlo, triko - kraťasy, ideálně dobré sportovní ponožky, nebo snad ještě lépe kompresní podkolenky? Levnější lze koupit okolo 200, ale když už mám kvalitní boty, tak nač si ničit nohu, že? Za kvalitní kompresky dáte minimálně 800. Triko se dá koupit celkem levně, ale když to s během myslíte vážně, tak si přece musíte pořídit i nějako to oblečení na zimu. Pokud přes zimu neběháte, tak veškeré úsilí může přijít vniveč (a to nechcete!). Zimní výbava se prodraží....

No a ty běhy si musíte přece nějak měřit, ne? Sousedovic Tonda (ten s bůčkem a gambáčem) pravidelně postuje svých 5 km se selfie. Mobilní telefony to tak nějak zvládnou, ale kdo se má s tím pádlem tahat na běh ven, že? Ideální jsou pak nějaké gps běžecké hodinky, tam ceny nabíhají od 3000 výše, jenže pak potřebujete měřit i tep, ideálně kadenci...., to jsme zase na jiných částkách.

O startovném na masových závodech nemluvě.

Ne, běh se jako levný sport jen tváří.V reálu se zase tak moc neliší např. od fotbalu.

Marketingové přístupnosti běhu pomáhá ale krom zdánlivě nízkých cen i jeho univerzálnost. Co si budeme povídat, k tomu dát 10 km pod hodinu nepotřebujete žádný talent a pokud nejste invalida, či nějak nemocný (pozor, obezita je nemoc!), tak to pravděpodobně nějak dáte. 10 km je už přitom celkem slušná vzdálenost a mezi lidmi sportem nepolíbenými (ano, stále existují) tím můžete náležitě zamachrovat. Suma sumarum, běh je prakticky pro každého, v každém věku a výkonostní skupině. Cílovka je tedy nezvykle široká. Není se tedy čemu divit, že prodejci zde mají doslova žně.

A rovněž se nelze divit tomu, že velcí sportovní výrobci postupně skoupili prakticky všechny populární běhací aplikace (Endomondo, RunKeeper,...).

Peníze až na prvním místě.

Neberte tento článek jako negativní kritiku běhání. Sám jem aktivní rekreační běžec, a tak tnu i do vlastních řad. Jen ten humbuk okolo mi už někdy trochu "leze krkem". Pomalu se z toho stává nové náboženství, kde namísto Bible nastupuje kniha "Born to run", či v horším případě "zaručené" rady z "lajfstajlových" časopisů. Nevím, zda lze dát bezvýhradné rovnítko mezi náboženství a ideologii. Náboženství však určitě některé rysy ideologie splňuje. Jsem osobně toho názoru, že když se nějaká ideologie bere příliš vážně a doslovně, tak je to špatně. Když je k tomu ještě daný člověk blbec, tak nastává vyloženě katastrofa.