Paul

Kdepak, tento text nebude o známé pekárně (i když jinak jejich produkty jsou moc fajn, jen ta cena...), ale věnován budiž pánovi, který má dnes narozeniny. Nemusíme být zrovna "modří", abysme věděli, že oním pánem je sir Paul McCartney.

Náhoda tomu chtěla, že populární Macca (přezdívka od fanoušků) přišel na svět přesně v den, kdy v Praze českoslovenští parašutiské sváděli svůj marný boj s přesilou nacistického vojska v kostele v Resslově ulici. Zajímalo by mě, zda Paul o něčem takovém ví, možná ano, je docela pravděpodobné, že stejně jako mnoho jiných lidí "prohnal" své datum narození googlem, či určitě obdržel taková ta sofistikovaná přání k narozeninám s texty typu: "víte, že...." Každopádně by to byla určitě fajn otázka do nějakého rozhovoru.

A proč dnes právě o Paulovi (krom toho, že má "birthday")? Možná proto, že ve mně dosud rezonuje jeho čtvrteční koncert, který bych ohodnotil jen samými superlativy, ale možná i proto, že jsem tak nějak podvědomě cítil, že se uzavírá určitý kruh. Macca a jeho hudba totiž není jen o hudbě, je to v podstatě soundtrack našich životů po několik dekád a pro mě osobně první skupina (myšleno Beatles) na kterou si vzpomenu, že mi rotovala ve starém kazetovém přehrávači.

Jo, s trochou nostalgie na rtech se mi až chce napsat, že "to byly časy". Ona Kazeta se ke mně tehdy dostala dost prapodivnou cestou (spolu s pásky Elvise, takže jsem byl coby malé škrvně dost zmaten kdo je kdo a přiznám se, že se mi ty písničky trochu pletly, kupříkladu o slavné "Get Back" jsem si fakt myslel, že ji hraje Elvis. Vím, mea maxima culpa). Byla to doba, kdy hudebnímu světu mládeže na ZŠ dominovalo takové to divné euro-disco (jistě si asi každý vzpomene na 2Unlimited, apod.) a v TV se objevila manická Tereza Pergnerová. Tenkrát na něčem podobném ujížděl asi každý, takže jsem nebyl moc velkou výjimkou. Teda až na to, že mi v "magiči" rotovali také The Beatles.
Celkem raritka, však jsem si na ono konto vyslechl nejednu štiplavou připomínku ("dědkovská hudba"), ale což. První polovina devadesátých let je pryč, máme tu rok 2016 a Paul McCartney se směsicí své "dědkovské hudby" je schopen vyprodat bývalou Sazka Arénu.

Poslouchat Maccu a Beatles ale není, jak jsem se ostatně zmínil výše, jenom výlučně o hudbě. Členové Beatles měli i svůj britsky specifický smysl pro humor a i když se nám dnes filmy jako Help! nebo Perný den mohou zdát dost ujeté, tak něco do sebe to pořád má. Samotná historie skupiny, Stuart Sutcliffe, Pete Best, apod. To jsou zajímavé nápady, které se staly předlohou nejednoho filmu a knihy. Ne nadarmo se někdy "oboru o Beatles" říká "beatlologie".

Pro generaci vyrůstající v 60. a 70. letech v Československu byli Beatles zároveň závanem čehosi jiného, nezkaženého, originálního, prostě toho všeho, co si tehdy mnozí mladí projektovali (někdy pochopitelně dost chybně) do světa na druhé straně železné opony. Moji rodiče kdysi navštívili v jedné vsi projekci filmu Perný den a byli nadšeni. Nadšen byl určitě i Karel Gott, který hudbu "brouků" propagoval skrze píseň "Adresát neznámý" a sám se o něco později s Johnem Lennonem osobně sešel (má z toho dokonce fotku, pověsil si ji na facebook...)

Pravda, písně Beatles někdy trochu připomínají "Silly Love Songs", ale minimálně od r. 1966 se do nich dostává větší textová hloubka a mezi aktivity členů skupiny patří rovněž to, co by dnes šlo označit slovem, které je možná pro některé vrstvy až hanlivé - aktivismus.
Paul McCartney (sám vegeterián, což ještě v první polovině devadesátých let u nás bylo občas vnímáno skoro jako urážka) bojuje za práva zvířat, Lennon za světový mír a i když nám dnes jejich aktivity mohou přijít dost naivní (a ony skutečně byly), tak to na jejich významu nic nezmenšuje. Postavit se a říct "give peace a chance" sice samo o sobě nic neřeší, ale obsahuje to v sobě silný apel, který může - a omlouvám se za ten patetický výraz - zažehnout srdce mnohých lidí.

I právě proto na svém posledním pražském koncertu vystupoval Macca s duhovou vlajkou reprezentující LGBT hnutí. Představa, že by se někdo z tuzemských popstar typu Gotta, apod. takto zasahoval o práva sexuálních menšin mi přijde přitažena za vlasy. U nás se něco podobného moc nenosí (ale třeba se mýlím, aktivity božského Karla a jemu blízkých moc zmapované nemám). Být veřejně známou a uznávanou osobností je totiž zároveň i závazek. Závazek "jít příkladem" a nebýt lhostejný ke světu kolem. Paul McCartney to splňuje vrchovatě a i z tohoto důvodu byl jeho čtvrteční koncert z těch událostí, kterým sluší slovo "nezapomenutelné".

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID