Blíží se olympiáda, díl bůhvíkolikátý...
Už zanedlouho napne sportovní svět svůj zrak směrem k Riu, kde se bude konat další díl nekonečné soap opery s názvem Olympijské hry. Tentokráte v rámci letní série.
Ano, hlavní protagonisté se částečně obměnili, ale zápletka zůstává stále stejná. Jde o branky, body a vteřiny, které vyústí do podoby medailí různě hodnotného kovu a budou mít za následek erupce radosti, smutnu, zklamání, apod.
"Chléb" většina lidí v západním světě má, takže teď už jen ty "Hry".
Ono to vzato dnešní optikou, kdy někteří sportovci na OH jsou v podstatě milionáři, se moc nezdá, ale OH byly skutečně původně vyhrazeny ryze amatérským sportovcům. S rostoucí oblibou sportu, stejně rychlým nárůstem možností sdílet informace a vyrábět záznamy a přenosy ze sportovních klání, bylo pochopitelně ono pojetí amatérismu někdy dost pokrytecké a Olympijský výbor od něj nakonec ustoupil. S podobnými případy, jako byl ten z Her v roce 1912, kdy byl desetibojaři Thorpeovi odebrán triumf (respektive triumfy 2), protože přiznal, že kdysi za hraní baseballu dostal 60 dolarů, se tedy dnes už nestýkáme. Asi málokomu to vadí, nechat si zdát o "gentlemanském pojetí sportu" v době, kdy většina sportů z Her patří mezi masově sledované záležitosti, by bylo pokrytectví na druhou a ve výsledku by předčilo i ono dříve tolik oslavované "amatérské sportování" účastníků z východního bloku.
Jako větší problém vidím to, že OH se dnes stávají hračkou pro režimy, které si tím u světové veřejnosti vylepšují své "pí ár". Takové režimy se nestydí pořádně to rozšoupnout při výstavbě nových sportovišť. V okázalé představě světové události možná zapomínají (nebo jim je to jedno), že spousta lidí v jejich zemi třeba hladoví, nemá vyřešeno bydlení, apod. Kvůli hrám v Číně dokonce stát svévolně zbořil některé domy v blízkosti "Ptačího hnízda" při tvorbě bezpečné zóny před stadionem. Jinde se vydávají horentní sumy za mega velké sportovní stadiony, ale zároveň ubývá klasických menších sportovišť, takže mládež prakticky nemá kde si zasportovat. Cesta do pekel... Podobných příkladů lze najít samozřejmě více.
Jsou to pořád ještě ty Hry, které mají akcentovat myšlenku demokracie, internacionalismu a podporovat rovnoprávnost všech sportovců (z hledisky víry, rasy, apod.)?
Ono je to vlastně asi jedno, po konci Her z Ria se naplno rozjedou přípravy na další, které určitě budou ještě pompéznější, okázalejší a budou samozřejmě stát více peněz.
A o to jde v první řadě.
Komentáře
Okomentovat