Jdi a dívej se

Když se řekne "sovětský válečný film", tak první asociace obvykle bývá spojena s něčím nebetyčně kýčovitým, s černobílým příběhem, který v sobě spojuje okázalé hrdinství přetékající patosem a moralizujícím poselství k dnešku (respektive k dnešnímu boji proti revanšistům).

A ono se to vlastně netýká jen filmů sovětských...

Nutno však dodat, že film režiséra Elema Klimova rozhodně takový není. Namísto patosu servíruje válečnou syrovost, namíso kýče solidní porci depky. Ano, v roce 1985 glasnosť zasáhla i sovětský film.

Na jeho počátku se ocitáme v roce 1943 v okupovaném Bělorusku. Mladý a celkem naivní Fljora se touží přidat k partyzánům a bojovat za správnou věc. Samotný film nám pak ukazuje Fljorovu cestu od celkem normálního klučiny k něčemu, co příčetného člověka úplně nepřipomíná. Fljora prochází různými situacemi, které vytvářejí hlavní dějovou linii filmu. V podstatě na sebe navazují jen velmi volně a působí spíše jakožto mozaika příběhů, než jako nějaký ucelený děj. S velkou dávkou sugestivního podání tak procházíme společně s mladým Fljorou děsivými následky války a i společně s ním pociťujeme jisté zneklidnění a znechucení. To je navíc podpořeno zajímavým zvukovým doprovodem, kdy "hluk" různé intenzity (pískání, různé psycho zvuky, apod.) je kombinován se zvuky prostředí, popř. s klasickou hudbou.

Přiznám se, že jen u málokterého filmu jsem zažil podobné pocity tísně.

Jdi a dívej se není snímkem, který by zažehl jiskru v srdci těch, kteří touží sledovat "válečné dobrodružství" a okázalé bitvy (takových filmů je ostatně habaděj). V centru pozornosti má namísto odvážných "gerojů" obyčejného člověka, jedná se tak spíše o film s poselstvím humanismu, než o "klasický válečný snímek". Tedy možná by zde lépe seděla kolonka "film protiválečný".

Jestli namísto bombastických bitev preferujete citlivé nájezdy kamery, pozoruhodnou práci s herci a jejich výkony (což zde dokumentuje zejména tvář hlavní postavy Fljory v podání ruského herce Alexeje Kravčenka) a nápadité pojetí některých scén (zdůraznil bych třeba závěrečnou "střelbu na Hitlera"), pak je to film přesně pro vás.